Blemc

16. prosince 2014 v 19:31 |  o blogu
Nějak si připadám moc stará a kupodivu rozumná na to, abych si vedla internetový deníček :/ To mě vážně mrzí...

Ale možná je to i tím, že když už mě něco doopravdy tíží a potřebuju to vyřvat do světa, hodím si status na Facebook :D

Zlatá doba bez sociálních sítí..
 

Tak mi vyhrožují...

14. července 2014 v 15:42 | Voy |  o blogu
.. že mi zruší blog. Poslední článek je z loňského května, kdo by se jim tedy divil :D
Ale já to odmítám! Na truc napíšu něco velice smysluplného....

eeehhh....

právě venku přestalo pršet.


Svátek matek

12. května 2013 v 17:08 | Voyager |  moje tvorba
Už mi z toho učení na matruitu hrabe, a to se, upřímně řečeno, skoro neučím :D No, i tak potřebuju občas relax.. tak jsem aspoň mamince složila básničku k Svátku matek :P

S učením si hlavu lámu,
přesto myslím na svou mámu.
Protože je dnes Den matek,
chci ji popřát krásný svátek -
neuvidím ji však dneska,
musí stačit esemeska.
Té nejlepší v celém světě
chci vše shrnout v jedné větě,
říct, jak moc ji miluju
a staršně jí děkuju,
že mi s tátou život dala
a žít mi ho pomáhala,
že je pro mě (spíš než matkou)
starší sestrou, kamarádkou.
Tak víc štěstí než neduhů,
více peněz nežli dluhů,
víc sluníčka nežli deště,
pevné zdraví, k němu ještě
pevné nervy z železa
přeje dcerka Tereza :D

P.S.:
Pozdrav za mě Matýska,
ať se mu moc nestýská!

Tak doufám, že ji to aspoň potěší, když už mi to zabralo dlouhých pět minut :D
 


Prázdnota

14. září 2012 v 23:51 | Voyager |  moje tvorba
Dneska jsem měla strašně divnej pocit a do ničeho se mi nechtělo a nemohla jsem se toho střepat.. tak jsem se z toho aspoň trochu vypísmenkovala ;)

PRÁZDNOTA

Je prázdnej papír v obálce,
hrobový ticho po válce,
bolest, co nemá příčinu,
nevinnost chycená při činu,
vybledlý nápisy z pomníků,
falešnej sentiment básníků,
svit slunce, který nehřeje,
dojemnej příběh bez děje,
myšlenka lapená v síti múz,
deska co hrávala teskný blues,
utichlej smích dětskejch letních her,
ztracenej poutník co hledá směr,
vzpomínka na to, co nebylo,
temnota natřená na bílo...

Vlastně je to jen taková legrační hra se slovy, co nijak nezačíná a vlastně ani pořádně nekončí, takovejch veršíků by se dalo napsat tisíc.. x)

Podvečerní procházka..

24. června 2012 v 22:12 | Voyager |  diary
Krásný letní podvečer, čerstvý vzduch, nádherná příroda... Ideální na úžasnou procházku. Sama samotinká jsem bloumala po venku nejmíň dvě hodiny, poslouchala písničky, občas něco vyfotila a bylo mi božsky... takové výpravy musím podnikat častěji ;))


Zrozená z nudy :P

7. dubna 2012 v 22:46 | Voyager |  moje tvorba
Když spojí své síly prázdniny a nemoc, vznikají pitomé nápady a z nich pitomé první kapitolky literárních veleděl :P
Jako třeba tenhle příběh.. Je celý o mně, a zároveň o mně vůbec není ;)


Co dnešek dal.. n_n

24. prosince 2011 v 22:14 | Voyager |  diary
Podárečkováno, popapány tuny cukroví a chlebíčků a jednohubek a vůbec všeho, posezeno a popovídáno v blízkém rodinném kruhu.. tak tak mají vypadat ideální Vánoce. A ty moje podle téhle definice ideální vážně byly. x))

Odpoledne bylo ještě plné zmatků, úklidů a všeobecných příprav. Ale teď už jsem v naprosté pohodě, zpátky doma z půlnoční (která v naší kapli začíná tradičně v osm :D) a jen relaxuju.. :) Asi půjdu koukat pohádky ;)

Ale neodpustila bych si, kdybych se nepochlubila aspoň některýma z dárků. Vybrala jsem tři, který mi připadlly nejgeniálnější. ;)

3. místo - Asi je to uhozený, ale já si ji okamžitě zamilovala :P Tahle slečna z mikrovlákna je nádherně šíleně barvená (ačkoli to z nekvalitní fotky nejde vůbec poznat xD), perfetkně teplá a heboučká a vyloženě nutí k zachumlání se ;)


2. místo - Člověk by si řekl, že kosmetika je tisíckrát ohrátý klišé. Maybe. Ale tohle mi vyrazilo dech. Zkusila jsem si jen zlehka stříknout kapku na zápěstí, a už ho tady asi tři hodiny fetuju :D Takže odteď "let's play it sexy" a vhůru omámit všecky sladké mladíky ;D

1. místo - Tatínkova sbírka motýlů. Je to tak naprosto zcela geniální nápad a naprosto zcela z fanatazie mého tatínka, že se prostě nemůžu nepochlubit! ;P Nejprve se mi dostal do rukou papír s popisem jednotlivých ulovených exemplářů, tak jsem četla a četla.. a koukala značně nedůvěřivě. Ale pak jsem rozbalila samotný dárek a musela jsem se vážně smát - protože ty popisy "motýlů" najednou získaly úplně jiný a velice trefný význam :DD

Rýmovačka

20. září 2011 v 22:19 | Voyager |  moje tvorba
Ondrášek se trápí... Zatím nevím o co jde, nechce o tom mluvit, ale doufám, že mi to zítra poví, až se uvidíme.. že ho budu moct aspoň částečně podpořit nebo utěšit, ať už půjde o cokoliv.
Nicméně dneska mi opravdu nešlo se soustředit na nějký pojebaný řezy hranolama a jehlanama, když na něj musím neustále myslet... Takže učení šlo více-méně k šípku, bohužel. Místo toho jsem si v uplynulých minutách smolila na papír vedle geometrických náčrtů trapnou rýmovačku...

Co v mysli tvé,
je v mysli mé,
je v mysli naší společné.

Čím trpíš ty,
tím trpím já,
tím trpíme my, oba dva.

Co těší tě,
to těší mě,
to těší nás dva vzájemně.

Kam se mnou jdeš,
tam s tebou jdu,
tam jdem po cestě osudu.

Jen silný buď,
ať i já jsem,
ať spolu dojdem za svým snem...

Nehledejte v tom nic než pár sentimentálních a uširvoucích veršíků - ale je to od srdce.. x))

P.S.: Asi už jsem tím otravná... ale strašně moc ho miluju! ;)) <3

Tatínkova holčička..?! >__<

13. září 2011 v 20:54 | Voyager |  diary
Tohle mě ubíjí...!
Snad měsíc zpátky jsem otci říkala, že jedu o víkendu šestnáctýho slavit s kamarádkama na chatu osmnáctiny. (Teda, on je to vlastně víkendovej punkovej fesťák, ale to on vědět nemusí...) A teď jsem mu to, týden dopředu, ještě připomněla. A on na mě hodil výraz typu: "Co? O tom jsi mi neříkala! Co si to zas vymýšlíš za akce!" Tak jsem mu nasupeně připomněla, že už jsem se o tom zmiňovala měsíc dopředu. On tvrdil, že rozhodně ne, a že mu o tom říkám zas na poslední chvíli. Tak prosím - měsíc je na jeho paměť moc dlouho, a týden už zas pro jeho nervy moc krátce!
A pak mě dokonce donutil vzít papír a "sepsat všechny svoje plány, aby náhodou na něco nezapomněl", samozřejmě to říkal pohrdavě s jízlivou ironií. Tak jsem si důležitě sedla a napsala svůj sáhodlouhý seznam - víkendová chata a říjnovej koncert v Praze. Aby mu náhodou něco z té tuny akcí nevypado! On vzal "seznam" a mnul si zoufale bradu. Zeptala jsem se ho, jestli dělá podobný caviky, když mu brácha oznámí, že jede na diskotéku nebo s klukama na kolech. A on to zakecal řečma, že já jsem narozdíl od bráchy pořád někde, že takhle by to nešlo, že su furt v prdeli, furt někde lítám, že mám furt nějaký svoje Ondry, Mišky a Elišky a doma vůbec nejsem.
Tak jsem se naštvala, že fajn, že možná o prázdninách sem moc doma nebyla, ale teď už mám školu, teď su doma furt a o co že mu jde, když chcu aspoň v období osmnáctin něco podniknout. Tak mi vyjmenoval všechny moje velkolepé akce, kterých se dopouštím neustále už teď: v pátek přijelas v jedenáct, v pondělí v sedm, dneska v pět..- už ani nevím, kdys letos přijela domů hned po vyučování.
Tak pardon! Přijet domů o dvě hodinky později, abych mohla být chvilinku se svým klukem, to jsem si dovolila moc..! To mám přijet domů ve tři a až do večera se sama ukousávat nudou a steskem, zvlášť když nemám ani moc učení?
Když jsem chtěla nějakej konstruktivní důvod, proč je vlastně tak špatný být mimo domov, zmohl se jen na výmluvu, žeprý potřebuje, abych doma pomáhala. Ale chyba lávky - přes prázdniny jsem vždycky napřed uklidila, uvařila, umyla nádobí atd., a teprve pak se jela bavit - a stejně se mu to nelíbilo a vyčítal mi, že jsem furt pryč...
A tak jsem byla upřímná: "Ty bys byl úplně nejradši, kdybych neměla žádný kamarády, žádnýho Ondru, žádný plány a zájmy, kdybych prostě jen seděla doma na prdeli, učila se a pracovala. To by byl ideál!" Ale nedodala jsem tu největší podpásovku - vím, jak tě sere, že sám v životě nestíháš nic jinýho než chodit do práce, že nemáš čas na žádný kamarády, že nemáš ženskou, že nemáš věk na to se bavit.. ale to kurva není důvod brát život mně, když ty nemáš svůj!!

Ne, neříkám, že mi otec někdy něco zakazoval - to ne, to bych mu křivdila. Je mi jasný, že tu "víkendovou chatu" nakonec beztak nezatrhne, i když jsme se kvůli ní právě solidně rafli. Ale sere mě tady ten jeho přístup - jako bych se měla cítit provinile a měla si připadat jako strašnej zločinec jen proto, že se chci vidět s lidma, co mám ráda! Vole! Vždyť já su tak skvělý dítě, jsem na gymplu, mám vždycky vyznamenání, nekouřím, nefetuju, nedělám problémy, pomáham doma.. jsou rodiče vždycky takoví, že mají pocit, že jejich dítě je to nejhorší a musí mu dělat přehnanou autoritu? Asi ne.. třeba mamka taková není.
Aaach jo.. x( Tohle bolí.. Ta vzpomínka na tu dobu, co jsem bydlela u maminky. Bydlet ve městě, čili neustále v kontaktu s lidma, co miluju. Mohla jsem být s nima, mohla jsem se vracet pozdě domů a mamka mi nikdy v ničem nebránila. Byla schopná rozumné domluvy a nezakazovala ani blbě neremcala v případě, že k tomu nebyl důvod. A ve městě bylo pořád co dělat... a můj krásnej pokojíček s vlastním kompem a dokonalým parapetem, na kterým jsem po nocích vysedávala... a návrat mamky i jejího přítele z odpolední až kolem jedenácté... a škola deset minut pěšky... a Addienka a Miška hned u našeho... och bože, jak nechutně moc mi tohle období chybí!! Kdyby to tak šlo znova zařídit.. Zvlášť teď, když tam mám i svojeho Ondráška a nedokážu bez něho přežít ani blbej víkend... Bylo by to všecko tak jednodušší... Bože, děcka, chce se mi brečet T_T

P.S.: Tak by mě zajímalo, jak můj tatínek bude reagovat, až začnu u Ondry přespávat... jaký asi bude mít pochopení pro mou vizi, že společně budem chodit ze školy k němu a ráno zas společně do školy? Asi žádný.. x_X Ale už mi kurva bude osmnáct, tak o co sakra jde?? On je prostě v některejch věcech tak strašně omezenej.. ještě jsem mu ani neřekla, že mi mamka platí antikoncepci - co kdyby nerozdýchal fakt, že jeho malá holčička zná víc než pusinky na tvář.. >_<

Ty budeš Křemílek, já Vochomůrka..♥

12. srpna 2011 v 23:09 | Voyager |  diary
Hm, pátek večer, noc je mladá.. a co dělá Voy? Voy se nudí...


Čte perfektní knížku od pana Browna, Anděle a Démony, zbývá pár stránek, ale nějak se k nim nemůže dokopat :(
A co dělá její Ondrášek..? Je unaven z dvanáctihodinové směny na brigádě.. ale beztak už někde chlastá :P (Tady máš tu svou čokoládu xDD) Ale ne, já vím že se nemusíme vidět každej den :D (však počkej, to přijde po prázdninách xD) - jen by mě v životě nenapadlo, že zrovna já budu taková stíhačka a po jednom dni bez svojeho chlapa si budu nějak stýskat ;)) Měla bych být ráda, že mám konečně i čas na sebe, čtení, hudbu, komp, na práci doma či prostě jen na klid... a samozřejmě taky jsem ráda, jen.. :DDD

... Drž se mě za ruku v zimě této,
snadné a lehké nebude to.
Kdo jiný líp to ví, nežli my,
vyhnaní do tmy a do zimy... ♥

Kam dál