Utopie vs Realita, aneb život z rodinnejch filmů...

22. října 2009 v 22:19 | Voyager |  diary
Já sem tak blbá.. Impulzivnost a naivita sou prostě dvě blbý vlastnosti, ale když se střetnou, jako třeba u mě. je to katastrofa. Prostě- dneska sme byli se třídou na irskejch tancích v divadle. Bylo to úžasný, skvělý a dechberoucí. Já a dvě moje blízké sme šli za umělci do zákulisí, poděkovat jim a složit poklony. Securi´táci nás pustili a oni nás přijali- měli radost, byli vděční, milí, vstřícní, vtipní, přirození a skvělí (stejně skvělí jako jejich výkon na pódiu). Řekli nám, že po-pozítří, něděli, budou mít ještě jedno vystoupení- ne pro školy, ale delší, lepší, večerní. Věděla sem, že něco tak úžasnýho se nesmí změškat. A dostala sem gayniální nápad- já naše (mamku a taťku) pozvu na irský tance! Koupím lístky a překvapím je, díky mně si udělají krásnej, společnej večer! Nikdy spolu takhle nikam nechodí, určitě budou mít obrovskou radsot! Jak krutě sem se mýlila...

Celej den sem ze svýho nápadu měla nehoráznou radost a naplńova mě štěstím a dobrým pocitem ze sebe samé. Byla sem si vědoma, že naši poslední dobou nemají daleko k menším hádkám, proto sem doufala, že společný večer, kdy budou mít na starosti se jen bavit, jim třeba alespoň náznakem ukáže, na co pozapomínají. Jeden na ruhého. Ó, ty velká romantická dobromyslná duše! Vymýšlíš scény jak z americkejch rodinnejch filmů! Idealistko! Utopistko! Ty impulzivní naivní děcko!

Teď k večeru byli naši oba v kuchyni, oba v pohodě a s dobrou náladou. Jen tak mimochodem sem naznačila, jestli že náhodou nemají někdo z nich něco v plánu v neděli.. Musela sem, i když sem to chtěla nechat jako překvapení- co kdybych třeba koupila lístky a pak zjistila, že má mamka odpolední?
Dozvěděla sem se, že nic neplánují. Což bylo sice dobře, ale začali ze mě páčit, proč to chci vědět. Nešlo to, já byla ze svého nápadu tak unešená a tolik naděje sem do něj vkládala, že sem ho v sobě prostě nemohla držet. (impulzivní). Tak sem ze sebe začala soukalt něco ve smyslu, že sme byli v divadle, že to bylo úžasný a že bych chtěla, aby měli večer pro sebe, že jim to dám oběma k narozeninám, že jim tím chci ukázat, jak moc si vážím toho, co pro nás dělají.

Mamka se tvářila šokovaně, ale usmívala se a byla naprosto dojatá. Měla hroznou radost. Pak taťka tak mile řekl: "Ale nekupuj to, šetři si penízky, to není potřeba...". Myslela sem, že třeba dělá drahoty nebo tak, tak sem ho znovu upozornila, žeto pro mě moc znamená a že to chci udělat a nehodlám se o tom bavit. On ale jen zopakoval to, co už řekl. A zbytek šel ráz naráz.

Řekla sem, že to teda nevadí, že to stejně není tak důležitý, že to byl jen takovej hloupej nápad. A už ze slzama v očích sem začala couvat z kuchyně. Mamka viděla, jak mě to vzalo. Řekla taťkovi, že je idiot a že to úplně posral. Načež se taky zvedla a šla si zapálit.

Taťka vypadl na dvůr. Když se mamka vrátila do kuchyně, šla sem za ní a omluvila sem se. Tohle sem přece nechtěla! Já kráva (naivní) sem si to všecko zidealizovala, a ta krutá realita mě tak bolela! Já chtěla našim pomoct znovu k sobě najít cestu a místo toho se pohádali! Chápete to?! Jak sem si připadala... Jak si připadám...

Mamka ale řekla, že to ode mě bylo strašně hezký gesto a že taťka je hulvát a děsně nespolečneskej, že proto spolu ani nikam nechodí, protože ona by chtěla, ale on ne, skoro ji i odmítá vozit třeba na srazy spolužáků, zakazuje jí kulturní život. Když sem se nad tí zamyslela, je to pravda- maximálně jednou za dva roky se jí podaří ho vytáhnout na ples (přičemž se stejně vždycky zase pohádají...), a veškerý mamčiny kulturní akce končí a začínají kafíčkem s některou její kamarádkou (se snad ani ne měsíční periodou).

Nevím, jestli si to vyčítat. Jelikož věřím na osud, říkám si, že to tak určitě mělo být. Dala sem impulz hádce, která se měla stát... To je sice hezký, jenže já ji stejně nechci. Já jim chtěla pomoct, ne je rozhádat, krucinál! Je mi hrozně... měla sem dělat tabulky o fyzice na výtvarnej projekt, měli sme je mít vytištěný do minulýho pátku a já je nedonesu ani teď. Prostě nemůžu. Nemám sílu. Na nic... Všecko je posratý..


P.S.: CELTIC ENERGY, byli ste naprosto nepřekonatelní a skvělí! Moc mě mrzí, že z naší rodiny na vaše představení už nikdo nezavítá... Doufám, že zrovna tak mrzí vás, že ste mou rodinu rozvrátili xDD A to ten váš "frontman" ani nebyl René Bošeľa, jak sme si celou dobu mysleli xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama