Na téma: Kruh... (bu-bu-bu xD)

6. prosince 2009 v 0:19 | Voyager |  diary
Jestli čekáte várku debilních obrázků, jste tu špatně...
Jestli čekáte várku debilních keců, pak vítejte xDD
Je mi z mýh o "blogískování" špatně... >___<
Můj blog je příkladem zbytečného zaplácávání internetové sítě xDD
Ale k věci...

Totiž.. kruh... nebo Kruh... začněme Kruhem xD

Právě jsem dočetla knížku od pana Kodžiho Suzukiho (Koji Suzuki), o níž jsem psala, že její zápletku všichni nepochybně znáte. I já jsem si myslela, že ji znám. Omyl, omyl, omyl! Je to první knížka, u níž si nejsem jistá, zda byla lepší než její filmové zpracování... A ne, nechytejte se za hlavu, dovolte mi to vysvětlit!

Film byl úžasný a shlédnut jedním dechem. Rovněž i knížka byla úžasná a přelouskána jedním dechem. Jenže knížka a film rozhodně NEMAJÍ stejnou zápletku. Ano, shoduje se ve stěžejních bodech- existuje videokazeta od dívky, jejímž blíže nespecifikovaným cílem je zabít diváka, nepodaří-li se mu do sedmi dní rozšířit posleství kazety minimálně na jednu další "oběť", čímž vzniká nekonečný řetězec poháněný strachem o vlastní život. Tato dívka je mrtvá a pohřbená ve studni. Tím ale celá podobnost končí.

Myslíte si, že Sadako (pro šáhlý amíky Samara) je malá rozkošná holčička, která leze z televize? A co důvod, proč se rozhodla vraždit skrze videokazetu? Co na té kazetě vůbec je, co ukazuje a jaké má na světě poslaní? Opravdu chce Sadako (Samara), aby co nejvíc lidí pochopilo její utrpení? A jakým utrpením si za života vlastně prošla?

Jak říkám, film a kniha jsou dva naprosto rozdílné příběhy a proto nedokážu říct, které zpracování je lepší či horší. Nicméně jsem skutečně ráda, že znám i tuto filmovou předlohu a můžu ji s klidným svědomím doporučit všem, co se rádi trochu bojí a milují ten pocit napětí, kdy se od knížky prostě nejde odpoutat ani na vteřinu ;o)




Tak, abych uzavřela kapitolu Kruhu... No, chtěla sem se rozepsat i o kruhu, který mě jako nějaká časová smyčka či chyba Matrixu nutí v životě prožívat určité věci pořád a pořád dokola. Ale vzhledem k tomu, že to, co nazývám "určitými věcmi" je jen jedna konkrétní banalita způsobená mou pošetilou dětinskou naivitou... a že se to týká těch zasranejch ťamanů.... Nemůžu se přece takhle věřejně přiznávat, že když mě nějakej pošahanej šikmookej žlutej trpajzlík obdaruje svým křivozubým ťing-ťang úsměvem, tak se mi začnou podlamovat kolena, cítím motýlky v podbříšku, rudnu jako rajče a mám chuť mu padnout mu k nohám a být jeho bezmezným otrokem... >____< Správně, k tomuhle se nikdy veřejně nepřiznám xDDD Jde jen o to, že když dojde na "určitou věc", pokaždé se začnu chovat jako nějaká nánynkovská dvanáctka a nikdy se mi nedaří zachovat chladnou hlavu, což je v důsledku neuvěřitelně na piču, neboť sem uvolněná a svá jen v přítomnosti růžovoučkejch europodních hošíků, který mě totiž absolutně neberou... x(((

(dlouho sem přemýšlela nad obrázkem pod článek, nakoec mě nenapadlo vůbec nic... x((( )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hilaryerhard-duff-4ever hilaryerhard-duff-4ever | Web | 6. prosince 2009 v 0:23 | Reagovat

Hezký Blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama