Květen 2010

ÁÁÁ!! Ty jejich @*!<"%ný písmenka >_____<

30. května 2010 v 1:52 | Voyager |  diary
Xindl žlutej!!!
Ti Vietnamci!!!!
Tomuhle oni říkaj diakritika??!

ầ ã ắ ặ à ả ạ â ă...
A třeba jen áček je asi ještě ixkrát tolik...>___<
Kdo si z toho má vybrat??!!
K čemu mi pak je, že vím, že v nějakým slově se píše "a" s takovým divným háčkem a s divnou čárkou, když takových áček je pět a každý jiný?
Nenávidím je!!!!
>____<
tội nghiệp... >___< (vážně, už jen napsat tohle mi trvalo asi půl hodiny..xD)
cuteness

Héééy he-éy hey hey... HU! HA! UuuOoo-oouu..

28. května 2010 v 22:34 | Voyager |  diary
Venku se něco děje.
Běsní tam hudba.
Netuším, jak může hudba běsnit, ale je mi to celkem u prdele.
Nějak si zas připadám odtržená od světa.
Když slyším ty lidi se venku bavit.
Nějaká část mě by tam byla docela ráda taky.
Řvala a skákala a nechystala se v půl jedenáctý na kutě s knížkou.
Ne tak velká část mě, abych to fakt udělala.
Ale dost velká, aby mě svým způsobem bolelo, že tu jsem zalezlá.
To je divný...
Jestli sem ta melancholička nad knížkou...
Nebo ta, co miluje město a jeho živý noci...
Nebo prostě jen rozmazelný dítě, co chce všecko a nic...
Teď tleskaj. Asi je to jen součást nějaké převolební kampaně...
Možná se vykašlu na knížku, možná zhasnu světlo, sednu na parapet a budu poslouchat.
Možná to bude jeden z těch kouzelnejch okamžiků, kdy se TO stane...
Myslím, to prolínání obou mých naprosto protichůdných povah..
Budu tiše a sama sedět na okně, plná sentimentálních myšlenek...
A přitom budu na dosah ruky všemu tomu dění, budu v noci "venku" a vnímat pulsující ruch...
Neměla bych tu tak blbě vykecávat.
Ne po tom, co sem ztratila anonymitu.
Ne teď, když vím, že tyhle pitomý kecy někdo čte.
Ale ať si, když to někoho zajímá.... xD

P.S.: Zdá se, že přestali hrát...
lost

bílej, žlutej, růžový...

27. května 2010 v 22:22 | Voyager |  diary
Zas melu blbiny xD

Dneska sem si v knihovně pujčila vytouženou knížku "Bílej kůň, žlutej drak", byla kraťoučká, měla sem ju přečtenou za chvilku, ale nedozvěděla sem se z ní nic, co bych už nevěděla... bohužel. Ale byla stejně zajímavá... ;o)
A ještě sem si pujčila první díl Řady nešťastnejch příhod a knížku Gejša, podle které byl točenej ten film.. A to mám ještě dočítat trojku SPGčka a Temný vody... bože x((

A odpoledne sem byla s A. venku, neúmyslně sme se vesraly na nějakou společenskou akci v muzeu, ze které se nám naštěstí podařilo nenápadně vytratit xD, jinak sme se probíraly slunečníma brýlema (já si vybrala, růžový, odteď budu všecko vidět růžově, to bude ráj ;o), a na zpáteční cestě z Tesca (jo, zašly sme i tam - Takko, Deichman, Gate... xD) nás stihl dyšť jak sviňa.. tak sme to zpátky vzaly busem.. >__<

A teď lapim doma, chcu jit spat, ale asi mně bude blbě (maminčina houbová smaženica není na noc to pravý "lehký" jídlo xD).. No neva, jdu se koupat a zaspat to, učení počká... jako vždy.. do rána xDD

Chúc ngú ngôn... <3
(už mně z té vietnamštiny hrabe xDD)

P.S.: Nedokážu nejest sladkosti.. když nemám cukr, nemám energii, pak se nedokážu soustředit a su protivná.. takže na to jebu, nechcu ze sebe mět trosku... >__<

P.S.2: Jedna božská fotka na konec... neni tu uplně.. mňam? A to očičko.. *in love*
maya

Zlom

25. května 2010 v 23:42 | Voyager |  diary

Asi mi právě něco došlo... Nemám chuť to vyjadřovat slovama snad jen...
Zlomenej člověk má jednu výhodu - už ho nic nezlomí... A ze dna se dá jen nahoru.
...
...
...

Zpátky z Prahy a šťastná

25. května 2010 v 22:17 | Voyager |  diary
Bylo to úžasný... perfektní biologická a astronomická výstava v nějakým muzeu, petřínský bludiště, Václavák a spousta (spousta!!!) Asiatů, že sem ani nestíhala fotit.. až budu mít víc času a budu míň unavená, určitě se o všem rozepíšu víc...;o)

japonští turisti






páreček...

smile for meee

sladoučké Asiatky

skupinka ťamíků


nádherní ťufíčci
sexouš číslo 1
sexouš číslo 2
sexouš číslo 3

Huráááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!

23. května 2010 v 23:18 | Voyager |  diary
Je k tomu potřeba dodávat ještě něco víc?
Mistři světa... n___n
Nebyly to takový nervy jako třeba se Švédama... bo jak jsme vedli 2:0, už jsem nepochybovala xD Prostě je to doma....!!!!! Ukápla i slzička dojetí, samozřejmě n___N <333 Benjamin bude závidět xD Jsme prostě nejlepší, miluju Česko, prostě...!!!!
Ani se mi nechce spát.. chci slavit!!! ÁÁÁ!!! A to sem jim před zápasem ani nevěřila xDDD
P.S.: Nikdy sem si nevšimla, jak má <kovalčuk> (nevím, jak se ten zajebaný Rusák píše...;o) krásný oči.. ale ať si je má, my zas máme zlato xDD

Jsme ve finále!!!!!! Hoši, děkujem!!!!!

22. května 2010 v 16:54 | Voyager |  diary
Joooooooooooooooo!!!!!! Já tomu furt nemůžu uvěřit!!!!!!! ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!! Tyvole... jak byl konec poslední třetiny... to přerušení patnáct vteřin před koncem... taťka prej ""no jo, zázraky se stávají, ale..." no prostě už tomu nikdo nevěřil, všichni už (jsme) se smířili s bronzem a pak.... Ty vole!!!!! A potom ty nájezdy, ááá to byly nervy!!! Celý to byly děsný nervy a byl to absolutně nádhernej zápas, prostě kráása, ještě lepší než s Finama, prostě.... nyappy!!!!!!!!! xDDDD Teď jen zítra porazit Rusáky a (a ještě tu o Červené Karkulce xDD) ne, náááhodou jim věřím!!! Jsou úžasní!!!!!! Miluju je!!! Hoši, děkujem!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Fuuj, to ale byla blbost.. xD

22. května 2010 v 1:42 | Voyager |  moje tvorba
Právě jsem musela smazat svůj poslední článek, a totiž první kapitolu z mé rádoby povídky. Teď jsem si to totiž po sobě přečetla (s odstupem pár dní) a... to je taková snůška trapné přeslazené romantiky, fuuuj! xDD To jsem asi musela psát v nějaké hodně sentimentální a roztoužené náladě... vůbec by mě nenapaldo, že bych já ze sebe dokázala dostat něco takovýho, když zrovna nejde o slash, yaoi nebo jiný buzeranty, ale normální heteráky xDD To bylo horší než Stmívání, kde se Belle z Edwarda roztřesou kolena 5x na každé stránce xD

No, dobře, už dost... Tak to dopadá, když jeden touží... Ale mýmu hlavnímu hrdinovi Tunaovi jsem aspoň dala podobu (snad se ten neznámý Vietnameček z lide.cz nebude zlobit za krádež fotky xD)...

Úplně nejvíc se děsím toho, že až budu po někom takovým zas nějak moc toužit, tak v té povvídce možná budu ještě pokračovat xDD

Tuan

Jsem barevná.. (nejen ze zmatku kolem x)

21. května 2010 v 18:13 | Voyager |  diary
Posledních pár dní je všecko postavený na hlavu.. zmatek, chaos, neustále se něco děje... to snad ani není můj život xD

Po bráškově maturitě (s vyznamenáním..x) se strhly samé oslavy, předávání vysvědčení a bůhvíco, jedna společneská akce za druhou. A taky je teď kolem mě děsně živo, stěhujem nábytek a chystá se jídlo, bo se mi zítra vdává maminka, takže jdu na svatbu.. Oni snad ze mě na starý kolena udělaj holku, když mě budou takhle násilně cpát do šatů a sukní xD

Dneska musím napsat Benjamínkovi a Airin, jako vždy to odkládám xD, a ráda bych pokračovala ve své povídce (má zatím 5 A4 ve wordu, taková slátanina, ale časem ji zveřejním ;o) Co nejdřív si taky musím nechat poslat vysněné plakáty, dokud na ně mám (neboli- dřív, než zas utratím celý kapesný za blbiny xD) a dočíst knížky z knihovny (asi tak desetina z toho, co si chci momentálně přečíst, takže je pro mě volnýho času stejně vždycky nedostatek, víkend-nevíkend >___<)

A v neděli jedu za taťkou a Mitsu a Ondráškem a bráškou "domů", chytat kobylky a užívat života. A hned v úterý mě čeká výlet do Prahy a nájezdy na hloučky japonskejch turistů... a pak snad už konečně trochu klidu xD

A mimochodem.. jsem barevná xDDD
Maminka mi dneska koupila takovou perfektní "frikulínskou" čepičku, jen tak mimochodem, ale já z ní mám strašlivou radost, bo jsem si takovou přála už delší dobu. A tak mě z toho chytla taková narcistická, že jsem si hrála na chameleona... xD

Voy - já já a zase já

Semifinále, svatba, skoušky..skrátka samé skvělé správy...n___n

20. května 2010 v 21:44 | Voyager |  diary
Malinko se zpožděním, ale dřív jsem se ke kompu nedostala... prostě musím projevit radost z našeho vítězství, no néé..?! xD
Ten zápas byl krásnej, vážně, ani jsem u něj moc nenadávala... teda, ne tak jak jindy xD
Je sice fakt, že jsme většinou hráli spíš jen obranu na
česko finsko
úkor útoku
(jako když oni si tam s tim pukem pinkaj a za celou přesilovku jednou vystřelí na branku...>___<), ale by
la sranda na to koukat - člověk měl nervy do poslední
vteřiny, prostě hokej jak má být... ;o) Fakt, když to dorovnali na 1:1, odběhla jsem mamce od pečení a začala skákat po obýváku.. ona na mně asi některý věci nikdy nepochopí xD A v prodloužení už jsem s pečením pomáhat odmítla, bo jsem jen seděla jako hromádka nervů a klepala se strachy... A pak, samostatný nájezdy, to už bylo snad jen o štěstí... Ne že bych snad Vokounovi nevěřila xD No ale je radost, teďkonc.... Vím, že zlato nedáme, bo Rusáky neporazíme ani ve snu (optimismus nade vše... xD), ale s prázdnou domů nepojedem...;o)

A za další - můj bratříček mi včera odmaturoval! S vyznamenáním! Čtyři předměty: čeština, angličtina, geografie a dějepis. A on odmaturoval za šest! No není on borec? Je!!! A je to můj bráška, cha cha!!! xD Teď už jen, aby mu vyšla některá z těch přihlášek na výšku... Nezbývá, než držet palce, NSZ zvládl celkem nad očekávání... n___n<33

wedding

A za poslední - mamka si v sobotu bere svýho přítele. Já jí to rozmlouvala, že je brzo a že se zase nechává ukecat do něčeho, co vůbec nechce. Zná ho teprv půl roku a v jednom kuse se hádají, on je magor, já s ním žít nechci... Ale na mně asi zas tolik nesejde, že? Na bráchu on taky neudělal nejlepší dojem, i když ten s náma nežije, a taky se to snažil mamce rozmlouvat, dokonce odmítal na tu svatbu jít. Ale ok, mamka je dospělej a zodpovědnej člověk, ať si dělá svoje chyby... Ale až za mnou přijde s pláčem, kdo za mě bude mít to srdce z oceli, aby jí řekl jen "Já ti to říkala..."? x( No nic.. právě jsme dneska pekli malilinkatý svatební koláčky, je jich.. no, moc, už jsme to ani nepočítali.. ale aspoň v něčem ta svatba bude pozitivní- nažereme se!!! xDD



A mimochodem... Dneska byla u nás na škole úžasná taneční soutěž v tělocvičně... Byla úplně pro každýho z jakékoli školy, sešlo se tam tak dvě stě děcek, pustila se hudba a oni začli tancovat. Mezi nima procházeli porotci a sem tam někomu řekli, ať si sundá startovní číslo a jde se posadit. Postupně jim i přizvaní profesionálové něco předcvičovali a oni museli opakovat po nich, tam už jich vypadlo poněkud víc ;o) S holkama jsme tam zůstaly do posledních cca deseti-dvaceti, pak už bylo pozdě a každá z nás měla i jiný plány (já jela "domů" přihlásit se na zájezd do Prahy a nachytat pár cvrčků Tapískovi). Ale bylo to úžasný! Všichi, zvlášť pak ke konci, byli úplně profesionální a prostě <333. Akorát mou favoritku, takovou malinkatou, snad sedmiletou, blondýnečku v tričku s Hello Kitty, mi vyhodili x( Ale byla z nich suverénně nejlepší! x( No, nevadí.. xD

P.S.: Ani nevíte, jak mně samotné trhá srdce ten titulek, ale čistě z recese a "pro efekt" a prostě z náhlýho popudu se to smí xD

Za prvé, za druhé, za třetí....

18. května 2010 v 20:36 | Voyager |  diary
Za prvé:
A my porazili KANADU!!! A jo, a jó, a jóóó.. xDDD Takže jsme TAM!!!! xD Nejsme zas takoví looseři, co? xD
Ale ten druhej kanadskej gól před koncem, ty vole, to byla teda sviňárna zatracená!!! Já myslela, že po té bedně něco hodím!!! Co si ty pruhovaný kurvy myslí?!!! To byl faul jak noha a oni jim ten gól uznaj!!!! Chudák Vokoun tam úplně bezmocnej a oni šli do prázdné brány... a jak se do našich pak ještě pustili po zápase, no to byl konec, zmetci javoroví!!!!!
Ááá, já myslela, že budu vraždit.... >___< xDD


Za druhé:
Vzkaz do nikam: Moji milí /žlutí paraziti - šikmoocí mafiání - zkurvení Vietnamci/, seru na vás, je mi jedno, jestli jste největší grázlové a mrchy padělatelský, jestli podkopáváte ekonomiku našeho státu, jestli nás ničíte a smějete se nám do xichtu, jestli jste jen novodobá verze Salamandrů, jestli se kvůli vám stávají z normálních lidí nacisti, jestli jste ještě větší pakáž než jiný národnostní menšiny a rozlízáte se jako švábi, mně je to jedno, já vás stejně miluju!!! Lá-lá-lá, já  nic z té konstruktivní kritiky neslyším, jsem vůči tomu hluchá, slepá, protože to zamilovaní lidi dělají!!! A až nám vaše gettha přerostou přes hlavu a vy se chopíte vlády nad naším státem, tedy v okamžiku, kdy Češi zahodí zdrženlivost ohledně rasismu a naopak znovu přijmou za svou ctnost patriotismus a půjdou proti vám, tak já budu asi stejně na vaší straně, protože vás miluju!!! Zabte mě, prosím, zabte mě dokud je čas, vy šikmoocí zkurvysini nebo zasraní bílí nácci, kdokoliv, stejně vás nenávidím všecky, protože nikomu z vás nerozumím...
Vím, co je zlo, cítím ho, ale do osobních citů mi nějaká politika a ekonomika nemůže zasáhnout, i kdyby se kvůli ní měla rozskočit planeta! Stejně jako osobní city každýho jednotlivýho Vietnamce taky NEJSOU zlo, oni jsou prostě obětí systému a ten JE zlo. A jak říkám, já nemiluju ani sytém, ani ekonomiku, ani politiku, já chci jen šťastnej život po boku něčeho malýho a žlutýho, hodně daleko od toho ZLA.
(a tímto jsem si odbyla veškerý pokusy o objektivní článek na téma "Vietnamci u nás" xDDD)

Za třetí:
Jdu koukat na Formula 17.. dokonalej film, už ho sice uvidím asi popáté, ale on prostě dokáže zlepšit náladu... n____n <333

Pro vyšší dobro staňme se nácky...

17. května 2010 v 23:36 | Voyager |  diary
Brečím... kurva, už zas... Proč jen sama sebe tak trápím...

Já se totiž začetla do článku Proč nemám rád Vietnamce?

Já vím, že ne každej má k těmhle lidem tak specifickej vztah jako já, a proto ne každýmu vadí, když o nich někdo mluví jako o "žluté vydřidušské pakáži, mafiánech z východu a zbohatlických ničitelích národní ekonomiky". Ale já teď brečím, protože mi něco říká, že moje náklonnost mi nasadila růžové brýle.

Chci si to nejdřív všechno nechat rozležet v halvě, najít víc materiálu a trochu to pochopit. Zatím mi připadá, že na něco tak složitýho nebude mlůj dětskej mozeček stačit, a taky vím, že se bojím si přiznat pravdu.

Ale už teď vím určitý věci. Vím, že jsem ráda, když máme ve státě lidi, co pracujou, vydělávají a dokážou prosperovat. Narozdíl od spousty českejch Čechů... Vím, že mám radost z mísení národností a kultur. Vím, že mě těší, když v našich třídách jsou chytré děti z vietnmaských rodin. Vím, že cítím hrdost, když jim můžeme poskytnout novou domovinu, nové zázemí, vzdělání, práci a oni jsou za to vděční. Říkají, že potápí náš stát, ale podle mě by bez nich náš stát nebyl schopnej fungovat. Teď ještě nechci rozebírat, jak moc čestnmi způsoby toho Vietnamci dosáhli.

Je ale jedna věc, co mě doslova děsí... A to je skutečnost, že jsem četla Čapkovu Válku s Mloky. A nikdy by mě nenapadlo, že bych její alegorie mohla vytahovat v souvislosti s mými ťamíky... Ale oni nejsou žádní Salamandři, proboha! Nemůžou být.... Vždyť se podívejte na to sladké stvoření uprostřed, ten by neublížil ani mouše...>___<
Ok, vždyť já vím, že o to tu nejde... Ale já zatím prostě nedokážu být objektivní... Ale pokud ten článek brzo nesesmolím, i kdyby obsahoval spoustu subjektivních postojů, věcnejch chyb a informačních bludů, musím to ze sebe dostat!!!

viet

Brnóó, Brnóó.. tam je ale hezky xD

17. května 2010 v 23:04 | Voyager |  diary
... aneb
Konec dobrý, všechno dobré.

Tenhle článek volně naváže na předposlední zveřejněný, kde se tak afektovaně vyjadřuju o jedné strastiplné kapitolce života. Nechce se mi rozepisovat jak, ale pravda je, že ta situace se vyřešila xDDD
Úplně dokonale.. usmířili sme se ;o)
Teď už snad můžu napsat "usmířily", protože pravda je, že daným přítelem byla má milovaná Hime, ano, milovaná, stále a doufám že navždy.
Vlastně to bylo včera na ajsku.. to usmiřování.. a ona pak napsala, že už na to serem a že by mě měla někam pozvat, tak co si zajet v to volný úterý pětadvacátýho do Brna?.. co, Brno, blbneš?! A já stejně jedu ten den na školní výlet... No super, tak jedem zítra, omluvenky se daj falšovat.,... WTF?!!! Zapomeň!!! Já se přece neuliju ze školy, nezfalšuju omluvenku a nepojedu sama sto kilometrů vlakem kamsi do prdele, kde sem nikdy nebyla!!!...
A jak to dopadlo?
Místo do školy jsme dnes ráno daly sraz na hlavním nádraží, čekajíc na rychlík Prostějov-Brno.. xDDD
 teď začnu jeden přes druhej plácat zážitky, bude v otm zmatek, žádná posloupnost nebo řád, spousta hrubek a překlepů, ale je mi jedno, že si to nikdo nepřečte... já to ze sebe prostě potřebuju dostat!!!!

To byla síla!!! ÁÁÁ!!! Od půl deváté do půl šesté je jen naše!! Druhý největší město v republice!!!! Mám chuť popsat každičkou vteřinku a záoveň se mi do toho vůbec nechce xDD Vlastně ani nebylo tak důležitý, co všechno sme dělaly, jako spíš ty emoce.. Zase sme to bly my dvě, nerozlučný, nejbližší, souznějšící duše!!! Bylo to nádherný a bylo to jako předtím a já....já na konci toho dne prohlásila, že fakt nechci umřít!!! Asi to zní jako blbost, ale pro mě má tenhle naoko bezvýznamnej fakt nevěřitelnej význam, bo je to v dohledné době asi roku snad poprvé!!! xD
A co sme tak vesměs dělaly? ÁÁÁÁ!!! Moc! Já nevím... tak třeba sme procházely Vaňkovku a obcházely obchody s hadrama i knížkama a filmama a jídlem a hračkama a všííím, jezdily šalinou a vystupovaly, kde se nám zrovna zachtělo xD, hledaly sladký Vietnamce a Vietnamečky, původně jen Tuana, ale bylo jich tam i tak prostě strašlivě moc a byli.. ááá, k sežrání, nádherní, dokonalí, z fleku bych se tam nechala každým z nich ojet čtyřikrát za sebou n___n, pak sme se snažily narazit na pár po sobě se sápájících gayů (vždyť přece : Brnóó, Brnóó, buzerantů plno, ne? tak poč tam sakra žádní nebyli?!!!), ale aspoň sme šly k RedCat, což je gay bar, místo dýchající ispirací xD, a taky jsme ve Vaňkovce narazily na... asi to bude znít debilně.. ale na motýlka a jeho kumčafta.. jakože, pro neznalé argotu, prostituta a jeho zákazníka... n___n Prostě spolu seděli v luxusní kavárně, mladej sexouš kluk, mohlo mu být tak 18-19, delší tmavý vlasy, choval se jako profesionální kurva- furt si ty vlasy prohraboval a hrál si s nima, provokativně se usmíval, vyzývavě probodával pohledem svůj protějšek, seděl tak odevzdaně lehkovážně kurvesky, prostě provokoval!!! a byl tam s takovm postraším pánem, který měl oči jen pro něj, furt mu něco objednával a byl z něj úplně mimo. Seděli u stolečku, bavili se spolu anglicky a hleděli si do očí...byly sme z nich úplně dosraný, šmírovaly sme je a nakonec sme zasedly stoleček za nima a jaly se odposlouchávat xD Probírali víno, silnice, zahrádky, hudbu... Ale to byla určitě jen šifra xDD Nebo prostě zdvořilá koverzace před.. tím..xD Nakonec si nás ale při naší nenápadnosti všimli, a aby unikli našemu špehování, rozešli se každej jiným směrem, aby se potom nahoře setkali u pánovýho auta... to nám ale samozřejmě došli až potom, co jsme vzdali jejich stopování x(( kolik je na našich fantazích pravdy, to nevíme, ale žít v iluzi, když neublíží, je krasný xDDNo a.. byly sme v takovým orientálním obchodě, kde to bylo provoněný dřevem a vonnejma tyčinkama, byly tam věci tak z různej koutů Východu, nejblíž našim srdcím asi čínský a japosnký předměty... Hime má nádhernej skládací vějíř, myslím že s jeříbama, a já mám neskládací s geishou, a tyk  sem si tam vyhlídla  úplně DOKONALÝ šatý za sedm stovek!!! Takovej zase východoasijskej střih, do půl kolen, jednoduchý, s ornamentama a slizičkovým výstřihem vepředu.. prostě kouzelný a božský!!! ale škoda, že v šatech nechodím...x( xD A je tam pod nádražím takovej podchod, kde sme prošly asi xkrát a furt tam něco vonilo po skořici, púplně neodolatelně, takže sme to tak ldouho hledaly po čuchu, dokud jsme nedošly k obchůdku a nekoupily si mandle v čokoládě a skořici... božské, vskutku božeské!!! A taky nugát, japonskou směs, sladký červený semínka... prostě jídlo xDNo a jedly sme i v Tuanový bistru.. což byla taky prdel, bo sme si sedly k dvoumetrovýmu stolečku, u něhož byly židle sahající sotva po zem... Takže sme tam seděly a z níže židlí tak tak dosáhli na stůl, tak jsme si připadaly nejen jako liliputi, ale především jako idioti >___< xD A Tuan a jeho kamarádi byli... ááá!!!.. kam se na ně hrabe Jimmy Ho? Proč kurva nebydlím v Brně?! A proč je pro každýho asiata hezká asiatka a proč nechápou, že i my bílí sme lidi jako oni a.. že sme holky.. že já sem.. až že taky cítím a miluju.. ach jo, no nic, konec depky, to je zbytečný xDD... A potkávaly sme taky dost žebráků.. někteří hráli na nějakej hudebí nástroj nebo zpívali, tak jsme jim za snahu něco hodily.. někteří ale jen seděli na zemi a v rukou drželi miminko, před sebou kasičku, a někteří dokonce klečeli na zemi a drželi před sebou natažený ruce!!! Je-li někdo schopnej se takhle ponížit a tak uboze a nízce hrát na lidský city, nemohla bych mu dát ani korunu!!! No nic, tohle bylo docela smutný... A taky víte co??? Splnil se nám oběma náš dávný sen!!! Doslova a skutečně!!! Ten sen se jmenuje Yves Saint Laurent Baby Doll!!! To je parfém!!!! Ale kurva že ne ledajakej!!! Asi před dvěma rokama jsme zijstily, že je to oblíbenej parfém naší oblíbené hudební hvězdy (totiž.. tehdy oblíbené.. tehdy jsi byl dokonce naším bohem , ne jen platonickou láskou, víš to, Miyavi? x(( zbyla jen vzpomínka, ale zato docela hezká...) No a od té doby jsme toužily si k němu jednou přičichnout.. a teď najednou.. hele vaňkovka.. hele drogreka.. hele, tafdy je něco od Yves Saint Laurent, pamatuješ?.. hele, tady jsou dkonce parfémy, jak ež se to jen.. to tu nebude.. ty vole je to tu.. tyvole ono to má tester!!!... tyvole o tomhle jsme tehdy snily s psvátnou úctou, a teď, naprosto nečekaně, si nás to samo našlo.. ach Miyavi, bože, to je... to je nepopsatelný!!! takhle ty voníš, kami , takhle, jsti tu s náma, cítíme tě.... áá, na chvilku tak nádhernej nostalgickej návrat do naší zamilovanosti.. tak jsme si našplíchaly testovací papírky baby dollem a každá ten svůj doteď fetujem jako nejposvátnější relikvii xDD A v jendé prodejně filmů měli Kitaro, oh, Eiji-kun, zrovna jsem na něj včera nostalgicky vzpomínala, to vám dám ještě vyžrat xDD, a on si tu nakráčí do obchodu xDD A v jednom knihokupectví bylo vedle sebe oddělení Douglase Adamse a hned vedle něho Stephen King!!! Moji strašlivě milovaní spisovateli a oba svoje vlastní oddělrení, hned vedle sebe!!! Ale ředstavte si Kingovu tvorbu takhle všecku pohromadě, áá!!! No prostětoho bylo moc, salo se úplně všecko a všecko to bylo ááá.. a my byly v Brně... ááá!!! pořád tomu nevěřím, bylo to úžasný, strašně moc se toho stalo a já su ˇštastná!! vím, že tohle nikdo nečetl, to víc než chápu xDD. ale tohle je blogísek a mně slouží k uchovávání vzpomínek, tak co xDDDD

baby doll
vaňkovka

Stal se ze mě nestvůrce...>__<

15. května 2010 v 16:37 | Voyager |  moje tvorba
Neptejte se, jaký debilní myšlenkový pochody mě vedly k napasání zrovna tohohle slova.. xD
Totiž, jakože "stvůrce" neboli ten, co něco stvořil xD
A já právě zjistila, že při posledním kleknutí kompu mi v dokumentech nezůstala jediná povídka z mé tvorby... To bolí, to tak bolí, když si uvědomím, co všechno tam bylo, kolik z mýho života bylo do těch řádků vložený s nejvyšší důvěrou...
Ale já nebudu brečet, nebudu smutnint! Zorvna mě posedla touha zas něco napsat, novýho, takže s chutí do toho, vystát frontu na polibky u paní Múzy a tradááá zabít volný odpoledne ;o)


way to the fantasy...

Odvirovávání duševního systému

15. května 2010 v 15:10 | Voyager |  diary
Totiž.. ten předoposlední článek měl jen jednoduše shrnout, že deprese nechodí po horách, ale po lidech, a vzhledem k tomu, že v takovým stavu se mi opravdu NECHCE psát článek a všechno to rozpitvávat, udělala jsem takový shnutí xD Ne, že by to ale zrovna nemělo svoje obpodstatnění.. byla sem právě napůl zahrabaná v jedné dost nechutné životní situaci (a vlastně pořád sem a ona jak na sviňu není řešitelná.. x(( )

Ale zatím sem docela v klidu, tak o ní můžu napsat.
Představte si, že máte kamaráda, spolužáka. Skutečně skvělýho přítele, znáte se několik let, věříte si, probíráte věci co s nikým jiným ne, prostě... všecko je ideální, jste nerozlučná dvojka a je to vaše největší opora v třídním kolektivu. A pak se jednou dozvíte stašlivou podpásovku. Je do vás zamilovanej. Jedinej důvod, proč při vás pořád stál a byl vám tak blízký, byl kvůli tomuhle pomíjivému sexuálnímu pudu. Znamená to, že si vás nikdy nevážil, nikdy se necítil být vám přítelem? Bylo to všechno jen kvůli.. kvůli tomu? Taková blbá hra? Jo, tyhle myšlenky mě nejdřív docela pronásledovaly, výčitky, ale pak to bylo jen a jen horší...
Tak si představte, že ten váš kamarád se rozhodne, že teď, když už je to oficiálně venku a vy ste mu se slzama v očích oznámili, že je jen skvělej přítel a nic víc prostě být nemůže, že se rozhodne se s váma dál nestýkat. Ono ho totiž celou dobu bolelo, kdžy vám byl na blízku a nemohl si nic dovolit, bolelo ho, když vás měl objímat, bolelo ho, když jste mu zasněně vyprávěli něco o tom sladkým prodavači  v obchodě naproti. A teď, když je mu jasný, že už tahle přetváka nemá smysl. tak se na vás - po letech pro vás neuvěřitelně důležitýho přátelství - rozhodne úplně vysrat. Vyhýbá se vám, nemluví s váma, dělá že neexistujete. Všichni ostatní jsou na jeho straně, přirozeně - vždyť on je přece ten nešťastně zamilovanej chudáček, kterýho je třeba utěšovat. no to je super, když už teď nebude trpět, že?! A co já?! Že tím, že na mě začal úplně srát, trpím? Že celý ty roky byly podvod, že tím strašlivě trpím taky, to je každýmu jedno?! Takže pokud on netrpí, je to fajn, co sejde na tom, že trpím já a a potažmo jeho chováním trpí celý náš třídní kolektiv, bo se do toho motaj všichni a každej se svým zcestným názorem a všichni si vzájemně nadávají do pokrytců a nechápavejch sobců. Ale hlavně že můj "kamarád" netrpí. 
A ke všemu měl ještě tu drzost mi včera napsat esemesku, že si chtěl o tom se mnou promluvit a že se mi za všechno omlouvá!!!! Bože! Když sem to přečetla, tak sem se nasrala, že sem mrštila mobilem přes celou místnost a ten se rozletěl asi na milion kousků.. (vzápětí sem si za to nadala, jala se ho zkoušet poskládat a řvala sama na sebe, ať se nechovám jak v americkým filmu xDD) Ale chápejte - on se ke mně zcela vědomě chová jako uraženej kretén, nemíní s tím přestat a ještě má tu drzost se mi omlouvat! Zezačátku sem ho chápala a bylo mi to strašlivě líto, jak sem psala, hledala sem chybu dokonce sama v sobě, ale něco už je fakt moc i na mě! Já byla taky nešťastně zamilovaná, nesčetněkrát!!! Víte, co bych dala za to, kdyby mě měly moje platonický lásky rády aspoň jako skvělou kamarádku?!! Ale to je asi jedno.. jen jsem to ze sebe potřebovala dostat...
Když o tom tak uvažuju, je tahle situace řešitelná. Docela krkolomně, ale je. Rozhodl se od příštího rokupřejít na jinou školu. Vyhaslo jedno pevný přátelství. To, který z jeho strany snad ani nebylo a který se z mé strany proměnilo v nenávist...
Ale mrzet mě to nepřestane nikdy.

P.S.: Dokonce odmítl jít se mnou a naší společnou kamarádkou M. do kina. To byla moje poslední kapka. Byly sme tam teda s M. samy.. A vůbec toho nelituju, I love you Phillip Morris byl ten nejkrásnější BL film po zatraceně dlouhé době ;o) Vracely sme se o půl desáté večer a nadšeně prodiskutovávaly všecky scény. Oblíbená? Když Phillip (uke!) poněkud netaktně přerušil sladočkou romantickou scénku: "Konec romantiky, jde se šukat." xDD Vážně zvláštní, vidět Jima Carryho, blázna, kterýho znáte jen z komedí jak Lhář Lhář, Yesman nebo Maska, najednou hraje v "takovým" filmu "takovou" roli.. vážně, zajímavý... ;o)

P.S.2: Teďka poslouchám elemsíčka a asi je zas jako vždy nehorázně miluju xDDD

P.S.3: Ryanek Higa má nový videa... Nejlepší - "Bieber Fever" xDDD Ne, všecky sou super ty nový.. a on sám je čímdál hezčí xD


Oni fakt existujou!!!!

15. května 2010 v 1:12 | Voyager |  diary
ÁÁÁÁ!!!!
Nemůžu tomu uvěřit...
Existujou!!!!
Ja chci taky!! Bože, já chci taky, já potřebuju a musím mít taky jednoho...!!!
Jednoho jedinýho malinkýho žlutýho... no a proč ne?! Když můžou ony, můžu taky!!! xDD
Maminkoooo, to nenííí féééér...!!!
(Ale ono to fakt jde, vážně to jde, to je tak úžasný zjištění...!)
Lepší popřání dobré noci snad ani nejde... ;o)


Co? Já? Že smím žít? Aha, tak to (asi) dík...

14. května 2010 v 23:58 | Voyager |  diary
Milovaný depresivní android Marvin

Tak mě napadá, že články na tenhle blog přidávám buď jen když mám infantilní nebo afektovanou nebo perverzní náladu, když mám na srdci něco strašně pitomýho a banálního.. Ale když mě skutečně něco trápí a v mým životě vyvstane situace, co je skutečná zátěž pro moje slzný kanálky nebo taky skutečnej bobřík vytrvalosti v ignoraci balíčku žiletek či ibalginu, nenapíšu ani řádek. Ne. Proč? Nevím, snad nedůvěra ve virtuální realitu, kyberprostor a tyhle sračky, kdy v anonymitě jsou všichni a zároveň nikdo, kdy je každý propojený s každým a při troše neuvážlivosti může jeho celej osobní život skončit v rukou.. bůhvíkoho. To si já nemůžu dovolit. Ne proto, že bych ke svým blízkým nebyla "live" upřímná, chovala se pokrytecky nebo tak... I když možná i jo xD
Ale je to těžký. Psát o tom. Tyhle problémy jsou většinou toho rázu, že si nad nima chcete nejdřív v klidu vlastní osamělosti pobrečet a popřemýšlet, kde se stala chyba a jak by šla napravit. V tom lepším případě na to přijdete, proberete to "live" se skutečnými přáteli a ti vás z toho můžou dostat. V tom horším případě (v mém) se tím sžíráte, problémy se kupí a vás omrzí život. Proč? Nemůžete přece probírat s příteli věci, co nemají řešení...

Většina mých depresí se - ať už je spustí jakákoli negativní událost - nakonec dopracuje k tomutéž závěru. "Lidi jsou sobci, já vím. Každej z nich totiž přemýšlí za sebe a žije svůj život, stejně jako oni jsou pro tebe jen postavičky na tvým plátně, smiř se s tím, že i ty seš jen takovou kulisou. Tohle je prostě život. Nic na něm není ideální. Trpíš, více či méně, v podstatě neustále, něco jako "štěstí" je jen utopickej pojem, podobně naivní jako třeba "duše". Proč to musí být zrovna život? Ta podivná forma existence, v níž se nacházím? Vždyť život bolí, není fér a jeho naplnění jménem "štěstí" je vždycky jen krátkodobá iluze. Ne, já jsem jen malý dítě, bezbranný holátko, co nemá sílu cpát se mezi těmahle bestiema. Já nepatřím do tohohle světa, nezvládám ho. A budoucnost? Mám pocit, že mě nečeká, stejně se nehrabu ke světlejším zítřkům. Pořád si říkám "až něco, tak.." jenomže to je furt až bude víkned, až mi bude patnáct, až pojedu do Prahy, až dostuduju.. bla bla, ale ono TO furt nepřichází, a mě už tak zoufale nebaví čekat, já to nezvládám, pořád nejsem šťastná a pořád musím jak trotl se táhnout ke smrti, bez naplnění! Proč? Proboha, proč? Já sem nepatřím, já nechci život!"
Není to přesná definice mých myšlenkových pochodů, ale přibližně, řekněme, ok.

O to horší je skutečnost, že.. Moje mamka kdysi čekala dítě. Ale potratila. Pak jsem přišla na svět já. A víte, co já ještě přidávám ke svým depresím, jako argument? Že to dítě se mělo narodit, že se prostě stala chyba a místo něho jsem se narodila já, jenže s tím nikdo nepočítal a tak pro mě není připarvenej žádnej osud, prostě tu na téhle planetě nemám místo a jen tak parazituju na svých blízkých. Že už teďka je veškerá snaha hledání životního smyslu marná, když prostě neexistuje (když já neexistuju). Ano, vím, jak strašně  pošetile tohle zní, že to snad ani nemůžu myslet vážně, a pravda je že nevím, jestli to vůbec myslím vážně... vím ale, že v depresi myšlenka tohohle typu člověku nijak nepřilepší. 

A ještě jedna smutná věc... To jsme jednou seděly s holkama venku v kroužku pod stromem a debatovaly.. Znáte to, různý volný asociování, zvrácený konspirační teorie, bůhvíjaký filozofování.. Nějak přišla řeč na otázku smrti. Já tehdy naprosto suverénně přiznala, že je mi vlastně jedno, jestli umřu nebo ne. Víte, jak strašně bolí, když jste jedinej člověk z celýho okruhu vašich přátel, kdo takhle uvažuje? Vyracely mi to řečma typu "Vždyť toho ještě musíš tolik stihnout.. studovat.. založit rodinu.. procestovat svět... to by sis nechala všechno utýct?" Jenže já věděla svoje. O co to bude jiný než teď? Vždyť i teď mám všechno- rodinu, domov, přátele, koníčky, vzdělání, prostě všechno, a stejně nejsem šťastná a nebaví mě to! Tak proč by to po pár letech soužení mělo být jinak?
Jeden podobnej příklad - znáte takovej deníček, do kterýho napíšete jméno člověka, kterýho chcete zabít, a on za chvilku sejde na infarkt..? Taková praktická věc, říkaj tomu Death Note. Jednu (samozřejmě falešnou) kopii mám doma. V jedné z mých "nálad" jsem tam zkoušela psát vlastní jméno. Docela mě mrzelo, že se nic nestalo, i když jsem tomu samozřejmě od začátku nevěřila. A asi po půl roce jsem si na tenhle incident vzpomněla a v duchu si řekla "To je dobře, že to nefungovalo". Pak sem se nad tím zamyslela a shrnula si tu uplynoulou dobu. Proč  dobře? Co se stalo tak úžasnýho, že jsem kvůli tomuhle půlroku tak šťastná..?
Tehdy jsem prostě jen ležela na posteli a ze vteřiny na vtěřinu dostala neovladatelnej záchvat pláče: když jsem si tak naráz uvědomila, jas strašlivej zoufalec jsem.
Miya


No jasně, umím se radovat z maličkostí, a v daný okamžik mi ty maličkosti skutečně přijdou jako štěstí... Jenže to rychle vyprchá, a pak přijde bolest, ta je mnohokrát silnější a skutečnější a stačí na vyvážení veškerýho pozitivna, několikanásobně. Tím chci říct, že tohle není jen že mi něco přeletí přes nos a tak se naštvu. Tohle je dlouhodobej stav mojí mysli, a i když se mi ho podaří malejma šťastnejma střípkama odehnat třeba na týden nebo půl roku, on mě vždycky dožene. Tak se ptám, má tenhle "život" smysl...?

Primitivní a nadržená... aneb "sexy wall" xD

10. května 2010 v 20:15 | Voyager |  moje tvorba
Hehe, no, věřili byste tomu? Čím jsem starší, čím jsem chytřejší, čím jsem rádoby rozumnější a zodpovědnější, tím větší prase se ze mě stává.. prase, primitiv, úchylák, říkejte si tomu, jak chcete, já... za to nemůžu xDD
Ten wall stojí za hovno, to vím, ale nejde o něj.. to je jen taková kulisa, výsledek jinak pronuděné hodiny a prostě (ne)přímej důkaz a názorná ukázka mýho pubertálního sexismu... Ale já z toho vyrostu, jednou xD Tohle už je jinak moje třetí puberta, tak to spíš vidím bledě xD

chlapci

Voyiny kecy a fotky...?

8. května 2010 v 12:49 | Voyager |  diary
Dem si hrát na příšerky s.r.o. xD
Ne, počkat, to není vtipný, to je spíš k pláči.. Upozorňuju, že pojem "retuš" tyhle fotky bohužel nepoznaly a ani já sama si s ním rozhodně nijak nerozumím, takže - za psychickou újmu způsobenou "viz níže" se předem omlouvám xD A taky jich mělo být víc, ale... ony ty fotky vypadají poněkud jinak na displeji mobilu a na monitoru počítače... a vzhledem k tomu, že foťák na SE200i je.. ehm... zmetek?, stál zbytek ještě za větší hovno než tohle.
Dobře, už dost spílání na mou osobu, 'k? >___< Vlastně to sem dávám úplně z jinýho důvodu - že mně osobně připadá absolutně nepchopitelný, že tahle kreaturka byla někdy přírodně světlovlasá, a to poměrně nedávno. Totiž, já už jsem s touhle "čokoládově hnědou" (ano, nejste slepí, skutečně JE černá xD) natolik sžila, že... já? blondýnka? wtf?! nikdy! xD Ano, sebralo mi to sice asi tak dvě třetiny mé infantilní roztomilosti, zato ale konečně vypadám alespoň o něco víc přiměřeně svýmu skoro plnoletýmu věku (prýže "Teď už nejsi kawaii, teď jsi sexica.." xD)




voy
voy



























PS.: a abych nezapomněla - týden v kostce: přečetla jsem dvě perfektní knížky a v pondělí zas pádím do knihovny. Dostala jsem kupu dobrejch známek a už zas abych se šprtala x(. Furt jsem neodpesala sestřence a furt se mi do toho nechce. Včera jsme měli Majáles, což je taková akce všech středních škol a gymnázíí z města, my byli za průvod spermíí a přestože jsme byli nejlepší, nevyhráli jsme. Aspoň že vyhrála spartakiáda, což totiž v překladu znamenalo "chlapci, jež měli krásná těla a "teplili" se spolu", bo se na to tež pěkně dívalo ;o). Včera jsem přijela za taťkou, bráškou, Mitsu, Ondráškem a chráušátkama, nadýchat se trochu venkovskýho vzduchu a odpočinout si od ruchu (velko)města. No a.. ejdůležitější.. o Tapa-boyovi už víte, že? xDD

P.S.2: Našla jsem spoustu krásnejch fotek jednoho mojho milovanýho leadera (uhh.. Miya-sama...<3), ale všechny si zevlí na rozbité flashce (tak moc rozbité, že se z ní kousek zalomil do usb-čka počítače a ten následně celý zevnitř vyhořel xDDD), takže z nich nic nebude...x(( Aspoň dvě ale mám, uplně nejdokonalejší, smím...? Je tam... jak by řekla má milovaná M., i když asi ne v tomhle kontextu xD "ošukáníhodnej, sem z něj uplně vlhká a asi se z něj udělám!!!" xDDD

miyaášek
miyíí

Voy a její Tapa-boy + fotenky... n___n

7. května 2010 v 22:08 | Voyager |  diary
Já nenapsala celej TÝDEN! Ó božstva, myslela jsem, že umřu na abasťák xD
No, důvodem je zkolabování mýho kompu, který má delší a poněkud ironicky vtipnou historii, kterou vám určitě někdy popovídám, stejně jako vám popovídám všecko důležitý, co se stalo během tohohle týdne a především... !!!... mám konečně kábl k mobilu! Tak sem budu moc házet fotky!!! jáááj! a slíbila sem, že sem dám fotky, jak vypadám s černejma vláskama, což plánuju uskutečnit ještě tenhle víkend, snad dneska nebo zítra... určitě! jen momentálně sem malinko idisponovaná... nerozebírat xD a taky děsně unavená... x(

Ale mám fotečky mýho novýho miláčka!!! Konečně ho mám! Totiž, od středy, je to strašné zlatíčko, menuje se "myš bodlinatá", neoficiálně však Tapa-boy. Kdo četl Čapkovu "Válku s mloky", pochopí, že když sem tu myšku viděla panáčkovat na zadních, držet v ručkách zrníčko a zručně ho přelouskávat ze skořápky, nemohlo mě napadnout žádný jiný jméno ;o)) Kdo nečetl, měl by to napravit xD

Říkám mu různě - Tapísku, Tapinko, Tapátko, Tapušátko, Tapi, kawaiiátko mojenkatý malinkatý, ťufinečko moja sladušká, pusinko miminkatá, potvoro hnusná, mrcho nevděčná.. no, všelijak ;o)
Od rána do večera spinká a v noci dělá příšernej bordel xD Akortá na mazlení moc není.. ale já ji úspěšně nutím xDD

P.S.: všimli ste si, že chvilku o té myši mluvím jako o ní, a chvilku jako o něm? xDDD

tapa
tapa2
tapa3