Říjen 2010

A je po nich xD

31. října 2010 v 18:55 | Voyager
Po prázdninách x))
Takže předně - veselý Halloween... =D

Trochu mě mrzí, že tenhle bolg, jehož účel je uchovávání vzpomínek, trochu zanedbávám. Na druhou stranu je to ale dobře, protože je to známka toho, že žiju. Tak moc žiju, až mi nezbývá čas psát. xD
Prostě mi všehno zdánlivě krade čas - a já jsem za to šťastná =)) Třeba tyhle prázdniny mi naprosto nechutně rychle utekly - ale proč?

Úterní odpoledne a večer jsem trávila s Meii, pak si četla a nálsedně do noci kevovala na ajsku.
Ve středu jsem "jela randit" (jak říká maminka xD) do Olmíka s Kevouškem, byli jsme v zoo, dali si milkshake a hambáč v mekáči, nechali si od kolemjdoucích nafotit pár fotek a večer společně jeli do Pvčka vlakem, což bylo tak sladce romantický, až bych z tama nejradši nevylezla xD, a než odjel, šel mě doprovodit až k domu - prýže kvůli tomu uprchlýmu vrahovi, že má o mě strach, spíš si ale chtěl užít tu nerušenou intimní půlhodinku pod závojem tmy, no jo, chlap xD - a večer už jsem neměla myšlenky na nic lepšího než na vracení vzpomínek z uplynulýho dne ;)
Ve čtvrtek jsem jela k taťkovi a konal se dobrodružný keškařský zátah do zatopené skalisté rokle, ovšem neúspěšný a opakovaný na druhý den dopoledne - tentokrát úspěšně :)), což máme pátek, a sotva jsem tedy k večeru přijela od taťky, šlo se do kavárny, popíjet, pokuřovat, pojídat a povídat, jako vždy n__n, večer opět trochu čtení a kevování na ajsku. 
A sobota byla samozřejmě ve znamení barbaření po Brně - skvělej koncert (na první skupinu jsme v podstatě chyběli, ale musím vyzdvihnout ty druhý, Dr. Finger - tedy alespoň za tu hudbu a zpěvákův fanservice, ne za jejich mravní způsoby po koncertě xD, a Barbaři to klasicky rozjeli úplně nejvíc a nejlíp, tak jsme si zazpívali, zablbli a zapogovali tak, až jsme z toho doteď zmrzačení ;)) A i když se po koncertě všichni rozprchli do různých klubů a nějak umřela punková atmosféra a nastalo téměř hromadné depkaření, které ani nikdo neměl chuť moc zahánět chlastem, přetrvávají z toho večera ve mě spíš ty dobrý dojmy.. n_n
A dneska..? Krom procházky se pséčkem nic, jen relax, rekapitulace zážitků a postupný vracení se do stereotypních školních zvyků..
Konečně jsem dnes pokořila Kafkův Zámek - dal mi zabrat, jsem zvyklá na díla strhující svou epickou stránku, a tohle bylo vystavěno na dialozích postav, v nichž se odhalovala jejich povaha, jejich náhled na situaci v knize, jejich názory a myšlenky, postoje.. Za všechno snad mluví fakt, že jsem teď sáhla po čtvrtým dílu Stpařova průvodce galaxií - můj mozek potřebuje čtenářskej oraz xDD

Ách jop, to je zas článek.. kilometrovej xD A to jsem byla stručná xD No áá... xD
Jdu mrknout na to učení, mí drazí.... :)

Výblitek na téma: volno, barbie, maminka a tak :)

19. října 2010 v 19:50 | Voyager |  diary
Jmenuju dnešek Dnem nicnedělání :)

Umíte vy si vůbec představit, jaký to je, mít zas jednou volné odpoledne?
A když říkám volné, myslím tím opravdu volnééééé.... n___________________n<3
O půl druhé doma z plavání, pak oběd, sezení nad knížkou, hraní s pejskem, hodinovej telefonát s mojí Einkou... A zítra to bude víc než podobný, ještě ke všemu půl dne na školní akci.... prostě pohoda, relax, zasloužený odpočinek. =))
Skoro mi to přijde jako návrat do dětství.. takovej malinkej záblesk nostalgie. =)
Ale co, dyť já su furt jen velký dítě... x)) Zrovna dneska, když jsem si uklízela pokojíček (rychlostí jeden uklizenej předmět za čtvrt hodiny, takže žádná opravdová práce ;), povšimla jsem si poněkud vzláštního seskupení předmětů na mém psacím stole. V podstatě takové roztomiloučké zátišíčko, ačkoli zcela neúmyslné. Tak mě to pobavilo, že jsem to musela vyfotit xD aneb "barbie-styl ruleeez" xDDD

žůžová


Nevím, no.. v událostech posledních dní si tak nějak uvědomuju, jak jsem uvnitř skutečně pořád dítětem vyžadujícím péči a pozornost... Na jednu stranu fracek, co kalí a chlastá a bůhvíco všechno, na druhou stranu pořád děsně zranitelná. Moc to nevnímejte, jen tak melu =)
V souvislosti s tím jsem si ale taky vzpomněla, že má moje maminka pozítří narozeniny. Krom jiného i tohle ve mně asociovalo písničku z mýho dětství, kterou jsem si kvůli tomu dneska celý odpoledne prozpěvovala.. =)
PODRAZ!
Google její text nikde nenašel... T__T
A název neznám, tak ji asi nenajdu.. T___T
No co, budu první, kdo její text napíše na net, no.. =)


Člověk se unaví a pak se dostaví sen,
tichý a modravý, chvilku se zastaví jen.
Do dlaně vloží ti zlatý a houslový klíč
ke dnům, co minuly, ke dnům, co dávno jsou pryč.

Odkudsi ozve se zas
panenky kňouravej hlas,
zavolá "mama" a pak
upře svůj skleněnej zrak
na první šedivej vlas,
na vrásku kterou ti čas
nakreslil na tvoji tvář...

Na tuhle písničku jednou si vzpomeneš snad,
je to tak v pořádku, stane se, co se má stát.
Utíkej, maličká, utíkej hrát si a snít,
tahleta písnička bude ti na cestu znít.


Teprve teď, když jsem starší, mi dochází, jak depresivně její slova zní.
Pravda je vždycky trochu depresivní...

No nic. Konec výblitku na téma "Proč nenapsat článek naprosto o ničem, když už na to mám konečně čas". Jdu se věnovat smysluplnějším věcem :)
Dodělávat korekturu, odepsat sestřence, číst, kevovat si s Kevinem.. A snad se dnes i dostanu do postýlky v rozumnou dobu ;)


P.S.:
Prýže "Holky, co máte černobílý fotky jako profilovky, neblbněte! Život je přece plný barev!"
Tak přemýšlím o změně.. Ale můžu za to, že na všech fotkách vypadám.. ehm.. xDDD
ehm.. xD

I když to bolí

18. října 2010 v 23:43 | Voyager |  diary
Rovnoběžka rovnoběžná rovnoběžně rovnoběží... Rovnou běží rovno, běžně rovnoběžná...


Soustřeď se a studuj. Školu. Život. Snaž se, i když to bolí.

Zločin a trest. Za existenci. Vnímáš?

Ztracené naděje a pošlapané sny.

A co bude příště?

Sama a v její roli?

Nebo půjdeš jinudy, vyvarujíce se starých chyb?

To záleží...

Možná že genetika má větší moc než má vůle.

Možná že prokletí má větší moc než má vůle.

Ale já mám v rukou zbraň.

Mám v rukou klíč od brány k nezávislosti.

Snad proto se stále tolik snažím, i když to bolí.

A i přes navršenou hlínu cítím vůni čerstvého kyslíku, kdesi daleko.

Kéž by k němu také mohla vzpínat ruce, kéž by mohla nahoru se mnou.

Ale nejspíš už nemá na kyslík právo.

Abych přežila, musím ji nechat zetlít v jejím vlastním hrobě.

Mé slzy bezmoci.

Její němé zoufalství.

Odpusť.

Tohle je můj život.

...čili smrt štěněte

5. října 2010 v 14:31 | Voyager |  diary
Jak si sakra můžu vybudovat vztah k něčemu, co mi akorát ničí život?!
Na co ten čokl kurva je?!

Poprvé za dlouhou dobu jsem měla nějaký našetřený peníze... (!)
Včera jsem za ně zapaltila knížku, kterou rozkousal, a to dost bolelo, protože jsem platila několikanásobně víc, než jsem čekala.
Za zbytek jsem si pořídila sluchátka. Dárek pro sebe k narozeninám, konečně jsem zas mohla poslouchat!
A teď mi ten hajzl rozepnul aktovku a rozkousal je taky, hned na druhej den...

Já ho tak strašně nenávidím!! Tak strašně moc, jak jsem myslela, že ani není možný nenávidět!!!
Jenom sere po celým bytě, já frustrovaná furt běhám s kapesníčkama a uklízím.
Večery trávím procházkama, kdy se akorát vzpírá a stávkuje a dělá mi ostudu po celým městě, takže to ani nejsou procházky, spíš to vypadá, jako bych se šla promenádovat mezi lidi a řvát "Hele, já su ta kráva, co nejen že nezvládne malý štěně, ale je taková mrcha, že ho málem oběsí na vodítku!"
Nemůžu se na nic soustředit, na čtení, na učení, na telefonování.. pořád běhá kolem, štěká, vrčí a kouše mě... Přes to ustavičný kousání a skákání se nedá ani normálně pohladit!!!
A.. ničí. Všechno. Kábly od vybavení počítače. Koberce. Přikrývky. Boty. Oblečení. Knížky. Učebnice a sešity. Vlastnoručně přepsaný básnický sbírky. Sluchátka. Atd.
A kde je vděk?! Za to všechno, jak si s nim hraju, jak se ho snažím vychovat, jak s nim chodim ven, jak po něm uklízím, jak se s nim furt nervuju, jak trpím všechny jeho agresivní výboje.. Co z toho kurva mám?! Jedinej důvod, proč bych ho měla mít ráda, jedinej?!

Dneska po těch sluchátkách mě chytl takovej záchvat zoufalství a zloby, že jsem myslela, že ho zabiju. Bez nadsázky. Přiznám se, že kdyby to byl jen můj pes a jen na mě záleželo, co s ním bude, chytnu ho pod krkem a s ohromným zadostiučiněním budu poslouchat, jak kňučí, jak prosí, a sledovat, jak mi pomalu ale jistě dává pokoj a nechává po sobě jen ticho, klid a nerušenou pohodu, přesně takovou, jakou bych si po náročným dni ve škole zasloužila... Konečně! Stydím se za to, ale tak jsem to fakt cítila.
Teď už to cítím prostě tak, že ho chci dát pryč. Nechci ho, prostě ne.
Akorát mi ničí život, a tomu ,že z toho vysroste, už dávno nevěřím. A nebudu na to už čekat. Nemám na to ani čas, ani peníze, ani nervy.

Třeba se z tohohle pocitu zas rychle dostanu a s klidnou hlavou se na to budu dívat jinak.

Ale tohle je přece "trapnej deníček malé krávy", tak mám právo sem psát o všech momentálních rozpoloženích. A já se z toho vypsat potřebovala...

Something's missing...

2. října 2010 v 0:24 | Voyager |  diary
Hmm..
Je mi tak nějak divně..
Do ničeho se mi pořádně nechce..
U ničeho nevydržím, knížku jsem odložila, i ten PC mě nudí...
Je mi tak nějak samotno a smutno, ale nemám náladu si s nikým povídat...
Všechno je takový.. divný.. takový nedefinovatelný prázdno uvnitř mě...
Chjo... to je zas nálada...
Ke všemu mi hraje v hlavě písnička od Nirvany, která ve mě tuhle náladu jen umocňuje..
I když její text je úplně o něčem jinym x)
Tak nevim, jestli to jít zaspat...
Asi si půjdu kreslit...
Ne že by se mi chtělo...
Nechci nic, tak jen nesmyslně klovu do klávesnice a tvořím řádky plný prázdnýho textu...
Čekám, až přijde inspirace, až zaplní to divný prázdný místo...

Právě mě napadlo, že mám rozečtenou tu mangu.. totiž manwhu.. od Gábi..
Ok, to zní jako fajn plán...
Tak já to tu balim a razim vstříc upírům z Noblesse :)
To zas ale musím pro odkaz na fejs..
A hele, hned na první stránce Ryanek přidal nový video.. ten vždycky spraví náladu :)
Nezklamal,  chingstah jeden xD
A teď k té manwhze..
Brou noc, už je mi líp... x)
Blogařina je fajn na depky... x)