...čili smrt štěněte

5. října 2010 v 14:31 | Voyager |  diary
Jak si sakra můžu vybudovat vztah k něčemu, co mi akorát ničí život?!
Na co ten čokl kurva je?!

Poprvé za dlouhou dobu jsem měla nějaký našetřený peníze... (!)
Včera jsem za ně zapaltila knížku, kterou rozkousal, a to dost bolelo, protože jsem platila několikanásobně víc, než jsem čekala.
Za zbytek jsem si pořídila sluchátka. Dárek pro sebe k narozeninám, konečně jsem zas mohla poslouchat!
A teď mi ten hajzl rozepnul aktovku a rozkousal je taky, hned na druhej den...

Já ho tak strašně nenávidím!! Tak strašně moc, jak jsem myslela, že ani není možný nenávidět!!!
Jenom sere po celým bytě, já frustrovaná furt běhám s kapesníčkama a uklízím.
Večery trávím procházkama, kdy se akorát vzpírá a stávkuje a dělá mi ostudu po celým městě, takže to ani nejsou procházky, spíš to vypadá, jako bych se šla promenádovat mezi lidi a řvát "Hele, já su ta kráva, co nejen že nezvládne malý štěně, ale je taková mrcha, že ho málem oběsí na vodítku!"
Nemůžu se na nic soustředit, na čtení, na učení, na telefonování.. pořád běhá kolem, štěká, vrčí a kouše mě... Přes to ustavičný kousání a skákání se nedá ani normálně pohladit!!!
A.. ničí. Všechno. Kábly od vybavení počítače. Koberce. Přikrývky. Boty. Oblečení. Knížky. Učebnice a sešity. Vlastnoručně přepsaný básnický sbírky. Sluchátka. Atd.
A kde je vděk?! Za to všechno, jak si s nim hraju, jak se ho snažím vychovat, jak s nim chodim ven, jak po něm uklízím, jak se s nim furt nervuju, jak trpím všechny jeho agresivní výboje.. Co z toho kurva mám?! Jedinej důvod, proč bych ho měla mít ráda, jedinej?!

Dneska po těch sluchátkách mě chytl takovej záchvat zoufalství a zloby, že jsem myslela, že ho zabiju. Bez nadsázky. Přiznám se, že kdyby to byl jen můj pes a jen na mě záleželo, co s ním bude, chytnu ho pod krkem a s ohromným zadostiučiněním budu poslouchat, jak kňučí, jak prosí, a sledovat, jak mi pomalu ale jistě dává pokoj a nechává po sobě jen ticho, klid a nerušenou pohodu, přesně takovou, jakou bych si po náročným dni ve škole zasloužila... Konečně! Stydím se za to, ale tak jsem to fakt cítila.
Teď už to cítím prostě tak, že ho chci dát pryč. Nechci ho, prostě ne.
Akorát mi ničí život, a tomu ,že z toho vysroste, už dávno nevěřím. A nebudu na to už čekat. Nemám na to ani čas, ani peníze, ani nervy.

Třeba se z tohohle pocitu zas rychle dostanu a s klidnou hlavou se na to budu dívat jinak.

Ale tohle je přece "trapnej deníček malé krávy", tak mám právo sem psát o všech momentálních rozpoloženích. A já se z toho vypsat potřebovala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eii Eii | 5. října 2010 v 16:53 | Reagovat

To má Čikina ještě štěstí, já se jednou na Tobiáše nasrala tak, že jsem ho regulérně hodila ze schodů... Ale na jistý knížky se prostě NESAHÁ, že, natož aby se do nich kousalo, natož aby se lezlo do pokoje, když potřebuju zavřít a mám prd čas nahánět kocoura, rybičky se taky neobtěžujou, po potkanově kleci a nelozí, květináče se nepřevrací a vůbec... Kolikrát já ty zvířata v amoku fakt málem zabila, až se toho děsím...
Jinak... Co na to říct, asi že Tě chápu, ale pak jsou tu i světlý stránky, viz článek "On je prostě můj!", jak Ti olizoval slzy, truhlík jeden...:)

2 Meii Meii | 5. října 2010 v 17:54 | Reagovat

hej, fakt to chápu.. zvíře, nezvíře.. když to zničí osobní věc ke které je citový vztah, už to nejde jen tak přehlídnout.. když mi kdysi Sofia vytáhla ze skřínky mou drahocenou nejhezčí myscenku (barbie na kterejch jsem ulítavala xDD)a rozkousala ji ruku, děsně jsem ju zmlátila a jen trochu se mi ulevilo.. už mi to tu panenku nevrátilo..ale bylo mi krásně když jsem ju mlátila a pozorovala její strach.. ta svina si za to mohla sama..

Chico je sice rozkošnej, ale vím jak se cítíš.. pamatuješ na mou reakci když jsi mi ukázala Řadu neštastnejch příhod rozkousanou? tak asi tak.. ja už bych ho dala prč . nedala bych to. jsou pro mě prostě věci, u kterých je hranice.. mužeš doufat že se změní, je to ještě štěne, ale kdo ví.. mám doma super film přesně pro Tvuj případ s Chicem.. a třeba v něm najdeš správné řešení n_n

Doufám že se rozhodneš správně.. je to sice strašnej zmrd.. promin za ten výraz, ale já tu knihu a sluchatka proste nepřekousnu!!, ale miluješ ho a brzo bys toho, že ho dáš pryč, mohla litovat

3 Addie Wilimes Addie Wilimes | Web | 5. října 2010 v 22:21 | Reagovat

Nenávidím, když je všechno úsilí dostihnuto zklamáním, ale... jako dítě jsem svou kočku týrala způsobem, že ji naši museli dát pryč. Chtěla bych ji zpátky, abych jí dokázala, že už taková nejsem... Možná z toho Čiko vyroste, možná se do bytu prostě nehodí, možná potřebuju vychování způsobem, že by s ním někdo býval celý dny... možná... možná... co se vlastně ví určitě?

4 Meii Meii | 5. října 2010 v 22:41 | Reagovat

všechno je relativní >_< ach jo..

PS: nechci si dělat reklamu, ale nezapomněly jste náhodou moji adresu? :DD :P pardon T_T jsem závislá na Vašich komentářích a názorech

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama