Knihy a já

1. prosince 2010 v 18:42 | Voyager |  o mně
Knihy. Jejich čtení je pro mě poznáváním a objevováním, příjemným trávením dlouhých večerů a v neposlední řadě občas i útěkem od reality. Není totiž nad to - když mě zrovna stereotypní denní život tak úplně nenaplňuje - najít si nějakou mánii, která mě úplně pohltí - což nemusí být zrovna jen svět vepsaný do knížky, ale může být. :)
Ne vždycky jsem četla tak ráda jako teď. Když jsem byla menší, mnohem raději jsem psala různé básničky a příběhy a listovala si maximálně Čtyřlístkem a Kačerem Donaldem. Jen čas od času jsem sáhla po Správné pětce nebo Tygří partě, později i po nějakém tom dívčím románku. Největším "čtecím spouštěčem" u mě - stejně asi jako u většiny dětí naší generace - byla paní Rowlingová a její svět čar a kouzel. Žila jsem tím. Moc dobře si pamatuji, že když mi mělo být jedenáct, úplně slepě jsem čekala na svůj dopis z Bradavic a pevně jsem doufala, že přijde. Ach jo, v tomhle je dětství kouzelné... ;)
Sotva jsem tedy díky Chlapci, který přežil, trochu víc přičichla ke čtení, přestala jsem se bránit i ostatním zajímavě se tvářícím titulům. Ale to víte, Harry byl prostě Harry a proto bylo těžké se do něčeho znova zamilovat.
Druhým velkým spouštěčem pro mě byl až o několik let později Stephen King. S úsměvem vzpomínám, jak jsem tehdy z knihkupectví nadšeně odcházela se Řbitovem zvířátek v rukou a následně ho přelouskala během pár dní. A někdy tou dobou - snad především kvůli němu - jsem si začala uvědomovat, jak je děsně fajn mít kousek od domu městskou knihovnu. Takže se už pár let těší z mých pravidelných návštěv a já se těším z pokladů, co mi nabízí - a vždycky si jich naberu víc, než jsem schopná zdolat, tak moc mě fascinují ;)
Musím se přiznat, že čtu strašně pomalu a někdy mám problém si na knihu najít čas. Přesto si dovolím čtení nazvat snad i vášní, protože mu bezesporu patří část mého srdce.

Už když jsem nad tématem týdne uvažovala, neměla jsem v úmyslu oslavovat jednu jedinou knihu. Pro mě má své kouzlo naprosto každá, která mi projde rukama. V každé je kousek autorovy duše a věnoval jí část svého života, už to přeci znamená, že je výjimečná. A navíc se ke čtení dílka uchýlím jen tehdy, když věřím, že mě kniha skutečně nadchne, a zatím jsem se v tomhle ohledu většinou nezmýlila. Tak jak má pak člověk vybrat jen jednu jedinou..? ;)
A proto jsem se rozhodla, že se pokusím vybrat alespoň desítku favoritů. Původně to měl být žebříček od prvního do desátého místa (či obráceně), ale prakticky okamžitě mi došlo, že ze zvýše zmíněných důvodů je prostě nelze seřadit od nejlepší k nejhorší (či obráceně). Prostě jen netřízená desítka svéhlavých literárních světů, kterým se podařilo nejvíce nabourat do toho mého...


Harry Potter
ea8abe9def00bef4a8aa4e9a71a9aec2_jpg_350x500_q85

Těchto sedm doslova kouzelných knížek, jichž jsem hrdou majitelkou (přiznám se - kromě té poslední...), mě - jak jsem se již zmínila - provázelo dětstvím, a ostatně stále provází. Děj není nikomu třeba ani nastiňovat, kdo by přece neznal zelenookého hrdinu s jizvou na čele, jeho příběh, osud, schopnosti, přátele...? Co se týče filmů - ač jsem jich většinu shlédla v kině hned v začátcích jejich promítání, bylo tomu tak spíše jen ze zvědavosti. Život, který si šlape knižní předloha, je někde naprosto jinde. Kdo jím vyrůstal, ví, o čem mluvím. A kdo ne a přesto sám sebe neřadí k těm "nudným odkouzleným mudlům", možná že udělal chybu. ;)


Malý princ
malyprinc

Věřím, že tento nejslavnější literární počin jistého Francouze většina z vás dobře zná. Na první pohled útlounká pohádková knížka s rozkošnými ilustracemi, v níž by mohlo najít zalíbení nejedno dítko. Je v ní však především skryta spousta z životní filozofie a lidských pravd, které až zamrazí, když si plně uvědomíte jejich hloubku. Je to dílko, které dospívá spolu se čtenářem - čímž nenarážím pouze na legendárního slona v hroznýši - a každý v něm najde to, co hledá, někdy aniž by tušil, že se snaží něco nalézt. Ovšem jen tehdy, má-li chuť a ochotu hledat, a to třeba i mezi řádky...

Řada nešťastných příhod
c17201

Pro změnu - ne každá knížka musí mít v sobě ukrytá posleství, aby se zalíbila. To je přesně případ téhle třináctidílné série. Někdy je zkrátka příjemnější, když se můžete pustit do četby s chutí a bezprostředností malého dítěte, když pan spisovatel hezky a svižně vykládá poutavé příběhy a vy jen tiše sedíte, koukáte na ten jednoduchý a zároveň geniální styl, jakým promlouvá přímo k vám.  A i když se jeho sourozenci Baudelairovi motají od tragédie k tragédii a žádného happyendu se nedočkáte, donutí vás mít na rtech téměř neustálý úsměv, ať už pobavený či jen potěšený hřejivým zážitkem ze čtení...


Růže pro Algernon
Algernon

Tahle je určitě jednou ze srdečních záležitostí. Jako první se mi do rukou shodou šťastných náhod (děkuji, paní profesorko :) dostala povídka. Povídka, jež byla základem pro vznik této o nic méně dojemné knihy. Příběh byl rovněž zfilmován, což se u mě nesetkalo zrovna s velkým zalíbením, zato jeho divadelní podobu s Janem Potměšilem v hlavní roli jsem obrečela.
Přestože jde v první řadě o sci-fi, je příběh zároveň plný emocí. Věčný spor vědy s člověkem, lidskosti s umělou technologií, a také rozumu s citem. Zjistíte, jak moc může změnit jeden věděcký zákrok život jednomu prostoduchému, leč dobromyslnému a snaživému mladíkovi, a nahlédnete za hranici, kde končí moc člověka začíná moc boží...


Kruh, Spirála, Smyčka
kruh

Jendá se o napínavou a zcela strhující trilogii zařazenou - ne úplně jednoznačně - pod kategorii "horor". Toto dílo z pera japonského spisovatele, který je rovněž autorem podobně působivé sbírky povídek Temné vody (nemohla jsem si tuto vsuvku odpustit, jelikož ji chci zmínit a do desítky se nevejde), zná většina z vás pouze díky stejnojmenému americkému filmu, avšak filmařům jaksi uniklo několik dějových faktů, zvláště pak další dvě pokračování. Tenhle "detail" tak degraduje tento jinak zdařilý a sakra děsivý film na ubohou frašku. Ale věřte, že pokud vás jen trochu zaujal filmový remake, pak trilogie vás nadchne. Chcete-li znát skutečnou pravdu o osudu mladé dívky utopené ve studni, o kazetě a způsobu, jakým zabíjí, a především - chete-li zažít ten pocit, kdy napětím a strachy neodtrhnete oči od rozečné stránky, pak sáhněte po Kruhu.


Gejša
large

Málokdy se stane, že se filmové zpracování knihy podaří tak precizně jako v tomto případě - osobně mě tedy nadchlo obojí. Jde vlastně o rozsáhlou kroniku života jedné postarší japonské dámy, prožívající podzim svého života v New Yorku a vzpomínající na dobu, kdy byla jednou z nejuznávanějších gejš v Gionu, těšila se slávě a zároveň trpěla dlouho nenaplněnou láskou. Příběh je kromě dojímavé romance - které běžně nijak zvlášť neholduji - především nahlédnutím do života japonské společnosti ranného dvacátého století. Pokud ale nejste zrovna vyznavačem daleké Země vycházejícího slunce a pokud vás nezajímají kapitolky z neobyčejného života jedné obyčejné ženy, pak pro vás tato kniha asi nebude tou nejlepší volbou. Já ale byla nadšená... 


Stopařův průvodce galaxií
l12321

A teď zase z úplně jiného soudku. Tato "pětidílná trilogie", jak ji označil její autor, je vlastně soubor pěti krátkých brožurek, jejichž četba je relax, zábava, uvolnění, zkrátka zaručený životabudič a poukázka na nespočet výbuchů smíchu. Kde jinde se například seznámíte s vogonskou poezií ve vší její odporné nechutnosti, naučíte se létat ve chvíli, kdy ovládnate umění spadnout a netrefit se na zem, pochopíte, jak nezbytné jsou ručníky a proč si zaslouží slavit svůj mezigalaktický den a zjistíte odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec? Takže svěřte svůj osud do rukou shody nanejvýš nepravděpodobných náhod a hlavně - nikdy a za žádných okolností NEPROPADEJTE PANICE!




Planeta samých chapců a Váš kluk prostitut
kluci

Nekamenujte mě za to, že jednu pomyslnou příčku v této desítce věnuji hned dvěma knihám současně, má to svůj důvod. Zaprvé jsou si obě natolik podobné, že když si vzpomenu na jednu, automaticky se mi vybaví i druhá a opačně. Zadruhé jsou obě natolik rozdílné, že je zkrátka nelze srovnávat a jednoznačně z nich vybrat tu "lepší". Máte-li pocit, že si teď poněkud protiřečím, bingo, ale nemůžu jinak, takhle to zkrátka cítím. Obě dvě popisují tvrdou realitu a osudy chlapců svržených životem na kolena, odvržených společností a zoufale toužících po pochopení, štěstí a lásce. První z nich přímo dýchá svou bolestnou nekompromisností a psychiku čtenáře bezpečně stáhne s sebou dolů, do špíny, o které se nebojí mluvit. Pro mě je ale především učebnicí životní filozofie a nekončící salvou hlubokých myšlenek. Druhá je čistě o tématu chalpecké prostituce, naštěstí je však dopad její nezměrné krutosti mírněn odlehčenou a přirozenou fomou, s jakou autor dovede příběhy hochů líčit. Tímto svým stylem vyprávění si získal i mě a dělá tak z knihy jednu z mála, kterou si ráda otevřu kdykoliv a kdekoliv a znovu si tak s úsměvem připomenu osudy "Groffyho spermaboys".


Dobrá země
kroj3726

O této knížce - která spou s tituly Synové a Rozdělený dům tvoří trilogii - se mi nepíše snadno, jelikož jen málokdo dokáže skutečně porozumět jejímu kouzlu. Její velikost se skrývá právě v její obyčejnosti, svou ohromující genialitu promítá skrze prostotu a jednoduchost. A o co tedy jde? O nic víc ani míň, než o běžný denní život jednoho z tisíců čínských rolníků. Je poctivý, pracovitý a cílevědomý, stejně tak má ale spoustu osobních slabostí a ne zrovna ctnostných vlastností - zkrátka normální muž. Zkuste s ním založit rodinu, vybudovat vlastní hospodářství, přežít sucho i hladomor, sledujte, jak vlastníma rukama ze své dobré země vydobude bohaství i záblesk štěstí a nakonec jej po boku jeho synů do této půdy pochovejte... Třeba pak pochopíte, čím si právě tento příběh zasloužil Pulitzerovu cenu a jeho autorka za své celoživotní dílo cenu Nobelovu...


Stephen King
draft_lens7450502module61966722photo_1255004343books

Ne, skutečně ani já neznám knihu s takovýmto titulem. Takže vás znova prosím, abyste mi odpustili druhý, tentokrát ještě o stupeň drzejší -zato však určitě poslední, jelikož desítka finišuje -  prohřešek vůči mému původnímu slibu o "deseti knihách", nemohla jsem jinak. ;) Stephen King je pro mě zkrátka Pan spisovatel, co příběh, to skvost, a nejsem tudíž schopná rozhodnout se pro jediný. Co třeba hrůzyplný Řbitov zvířátek, který mi nedal spát a naučil mě milovat dílo svého autora? Nebo Dlouhý pochod, jehož - ač na první pohled jednoduchý - děj mě vtáhl natolik, že jsem se sama cítila být součástí onoho stohlavého zástupu? A co příběh outsiderky Carrie, nebo zatoulané odvážné Holčičky, která měla ráda Toma Gordona? A v neposlední řadě také Zelená míle a Vykoupení z věznice Shawshank, které byly předlohou pro fantastické filmové legendy?
Tento muž je autorem spousty a spousty titulů, z nichž mnohé prošly mýma rukama a na mnohé stále netrpělivě čekám. On je prostě - King! :)


Co říct závěrem...?
Těm, kteří se tímto zdánlivě nekonečným esejem prokousali až sem, upřímně gratuluji... ;)
Knihám, na které mi v desítce nezbylo místo, se tímto srdečně omlouvám... ;)
A budu jen doufat, že vás tento článek třeba i inspiroval, (nejen) ke kvalitní četbě.. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Mellý_BonBón* *Mellý_BonBón* | Web | 1. prosince 2010 v 18:58 | Reagovat

Ahojky
Hlásneš pls pro*Mellý_BonBón*-žlutá ? :))
http://supergirls-589.blog.cz/1011/soncolors-finale#comment84228160
Děkuju mocky...oplatim =)*

2 k-xd-k k-xd-k | Web | 1. prosince 2010 v 19:08 | Reagovat

Nebolej tě teď už trošku prsty...? :D Jinak skvělý článek.:)

3 Polgara Polgara | Web | 1. prosince 2010 v 19:09 | Reagovat

Jsem ráda, že někdo vzal vícero knih a ne jednu :-), navíc sem díky tomu objevila i další blog, kam se budu ráda vracet.
Potter, je klasika, která se může číst pořád dokola a neomrzí se (některé knížky taky podle toho vypadají O:-)).
Řadu nešťastných příhod jsem kdysi dávno četla a vím, že sem tam vždycky měla nejradši Violet plus malou Sunny.
Gejša je krásná knížka, i když jsem od ni čekala něco trochu jiného.
Stopařův průvodce je pořádná ujetina :-D.
Koukám, že u Kinga mám ještě co dohánět.

4 Voyager Voyager | 1. prosince 2010 v 19:47 | Reagovat

[2]: No, nepsala jsem to celý v kuse, takže ani ne ;D Jinak děkuju :)

[3]: Potter - taky, taky..? Vždycky když vidím ty zničený vazby, říkám si: "Aspoň jde vidět, že se to čte..." ;D A jinak koukám, že máme podobnej vkus, jsem ráda :) Ale radši se sem moc nevracej, dlouhý a kvalitní články tohohle typu se tu prakticky neobjevují, budeš zklamaná ;)

5 Meii Meii | 1. prosince 2010 v 22:24 | Reagovat

půlku z Tvého seznamu sdílím.. něco jsem četla a něco čeká na poličce, až konečně najdu čas a s chutí je vezmu do rukou.. no a ten zbytek.. buď me zaujal už dřív (z Tvého popisu), anebo teď, díky tomuto článku. o málokom mohu říct, že má tak kvalitní vkus.. a právě teď a tady Tobě ale hlavně i sobě slibuju, že si všechny tyto knihy přečtu, neboť bych tak učinila velmi ráda ;)))

6 Meii Meii | 1. prosince 2010 v 22:26 | Reagovat

PS: a ještě rada.. pro lepší orientaci bys mohla začít používat perex ;))

7 Voyager Voyager | 2. prosince 2010 v 2:17 | Reagovat

[5]:; [6]: : Děkuji, Meiinko :) Jsem zvědavá, jestli to fakt dodržíš :D no, jestli jsi opravdu aspoň z poloviny ve čtení jako já, tak ne xD Ale určitěm áš mou plnou poporu ;)) A  perexu jsem uvažovala už několikrát, ale stejěn na to vždycky zapomenu, no jo, já vim >_< ;D

8 Eii Eii | 2. prosince 2010 v 8:09 | Reagovat

Jaha, tak taky s drtivou většinou věcí souhlasím.:) Krásný výběr.:)

9 Voyager Voyager | 2. prosince 2010 v 12:22 | Reagovat

[8]: U tebe mě to vážně nepřekvapuje, no jo, holt máme vybranej vkus ;DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama