Srpen 2011

Ty budeš Křemílek, já Vochomůrka..♥

12. srpna 2011 v 23:09 | Voyager |  diary
Hm, pátek večer, noc je mladá.. a co dělá Voy? Voy se nudí...


Čte perfektní knížku od pana Browna, Anděle a Démony, zbývá pár stránek, ale nějak se k nim nemůže dokopat :(
A co dělá její Ondrášek..? Je unaven z dvanáctihodinové směny na brigádě.. ale beztak už někde chlastá :P (Tady máš tu svou čokoládu xDD) Ale ne, já vím že se nemusíme vidět každej den :D (však počkej, to přijde po prázdninách xD) - jen by mě v životě nenapadlo, že zrovna já budu taková stíhačka a po jednom dni bez svojeho chlapa si budu nějak stýskat ;)) Měla bych být ráda, že mám konečně i čas na sebe, čtení, hudbu, komp, na práci doma či prostě jen na klid... a samozřejmě taky jsem ráda, jen.. :DDD

... Drž se mě za ruku v zimě této,
snadné a lehké nebude to.
Kdo jiný líp to ví, nežli my,
vyhnaní do tmy a do zimy... ♥

Bez něj --> s ním = nový začátek.. :)

7. srpna 2011 v 21:04 | Voyager |  o mně
Tak se sešel měsíc s měsícem a já po dlouhé době nakoukla na svůj převelice zanedbávaný blog. ;))
Jako vždy je to tím, že čas, který bych jindy věnovala zaplácání internetu svými bláboly, teď věnuji svému životu. A ten si opravdu užívám plnými doušky..! :) Některé věci v něm se zásadně změnily, mně ale přijde zbytečné o tom psát. Kdo ví, ví.. ;)

Jedině by snad stálo za zmínku, že své dilema v posledním článku jsem už rozřešila - a jsem ráda, že se teď konečně cítím beze zbytku šťastná.. přestože s jiným člověkem po svém boku. S tím dotyčným necítím žádná dilemata ohledně "masa a čokolády", nemusím řešit pro vztah vražednou dálku, neshodu v rozdílných zájmech, názorech, přátelích a známých, národnosti... ale dost už. O tomhle jsem mluvit nechtěla. Vylívat srdíčko ze své momentální zamilovanosti můžu zase až jindy, to by bylo na dlouho.. :)
Zkrátka - vím, že své "první lásky" nikdy nebudu litovat. A vím, že ten člověk, s kterým jsem tak strávila téměř rok života, je jedním z nejlepších lidí, co jsem kdy poznala - a na tom se nic nemění.
A tak, jak jsem před dlouhým rokem zveřejnila naši první fotku, dám sem tentokrát tu poslední - ani ne tak z nostalgie, jako spíš symbol toho, že na toho člověka nehodlám nikdy zanevřít a určitě nezapomenu.

P.S.: K tomuhle článku mě nakopnul jen fakt, že jsem narazila na tu fotku. Možná že to tedy všecko píšu úplně zbytečně a je to v podstatě naprosto bezpřemětné a irelevantní... Možná. Ale pořád je to můj blog. ;P